I když ženy tvořily už od pradávna, za opravdové umělkyně začaly být pomalu považovány až v období renesance. Do té doby nebyla umělkyním věnována skoro žádná pozornost. Přesto se však některým podařilo přeci jenom zapsat do dějin.

Celý článek zde...

Zdroj obrázku: https://natgeoeducationblog.files.wordpress.com/2013/10/santacruz-cuevamanos-p2210651b.jpg

Vodní hladina je pro malíře krajin velmi vděčným prvkem. Dokáže dodat obrazu zvláštní hloubku a prostor. Namalovat vodní plochu s odrazy okolní krajiny, není ani příliš obtížné. Zkuste začít malbou klidného jezera například s horami v pozadí a nezapomeňte vystihnout zčeřenou hladinu mírným zvlněním odrazu. Voda v pohybu vypadá na obrazech vždy působivě, chce to ale trochu cviku, než se člověku podaří správně ztvárnit vodní víry, měnící se deformované odrazy v proudech, a tak dále. Důležité je zapomenout na detailní prokreslování každé malé vlnky, ale zaměřit se na hlavní vzor, který se na hladině opakuje, což po chvíli pozorování určitě zjistíte. Další stupeň obtížnosti je voda padající. Jak správně namalovat množství pěny a vodní tříště vznášející se kolem vodopádu? Základní trik je v opět v tom, nezaměřovat se na detaily, ale spíše nechávat na papíře dostatek volných míst, které pak vytvoří efekt pěny. Při malování moře postupujte opatrně, začněte horizontem a například skalami v pozadí a lehce naznačte okraj vody s pláží. Potom začněte prohlubováním od nejtmavších po nějsvětlejší místa. Jedním z nejpraktičtějších materiálů pro malbu vody je rozhodně akvarel, jímž lze výborně vystihnout hladinu s odlesky i velmi minimalistickými tahy štětce...

Taková maličkost jako je zapálená svíčka, může krásně zahřát atmosféru v místnosti a tím třeba i podpořit tvůrčí činnost. Zde je návod, jak si vyrobit svoji vlastní, originální svíčku, kterou si pak s radostí zapálíte při malování, nebo ji někomu věnujete jako dárek.

Celý článek zde...

Zdorj obrázku: https://i01.i.aliimg.com/photo/v0/104496881/candles.jpg

Informel, Art brut, nebo také Outsider art, se nazývá styl malby, který by se do češtiny dal nejlépe přeložit jako "syrové umění". Jedná se o kresby a malby, které vznikají naprosto spontánně, intuitivně, pod vlivem šílenství, spirituálních zážitků, a podobně...

Celý článek zde...

Zdroj obrázku: https://www.agraart.pl/pics/dziela/28_kobzdej_informel_bg.jpg

"The Group of Seven" byla skupina umělců, kteří mezi lety 1920 a 1960 malovali krásy kanadské divočiny. Záměrem této, původně sedmičlenné skupiny bylo, jakýmkoli způsobem obohatit kanadské umění. K tomu je dovedl tehdejší názor většiny místních obyvatel, že mít na stěně tamní přírodu je záležitostí špatného vkusu, a kanadské umění bylo považováno oproti tomu evropskému za naprosto podřadné. Autoři proto měli velký problém s prodejem svých obrazů.

Když se v roce 1926 objevilo v muzeu National Gallery of Canada dílo jednoho ze členů této "sedmy", vyvolalo to bouřlivé protesty. Lidé tvrdili, že tato malba je naprosto zvrhlý brak. Předsudky tehdejší společnosti byly dokonce tak velké, že jeden obchodník požádal vládní úředníky, aby obrazy tohoto typu nebyly vystavovány v zahraničí, protože by to mohlo nepříznivě ovlivnit přistěhovalectví! Že veřejnost styl těchto malířů tak zavrhovala, je opravdu podivuhodné. V Evropě, jejíž umění Kanaďané tak obdivovali, v té době už vznikala první kontroverzní abstraktní díla.

Umělci z Group of Seven však nepoužívali žádné pobuřující, moderní prvky a stále se drželi akademické tradice impresionismu. Co tedy bylo na těchto obrazech pro tehdejší diváky tak odpuzující, dnes není moc pochopitelné. V současné době tato skupina reprezentuje hrdost Kanaďanů na krásy jejich země.

Zdroj obrázku: https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/originals/5a/67/1f/5a671f26bf5661851e20aecdb6e32744.jpg

Herri de Patinir je jedním z méně známých holandských malířů z dob renesance, jehož obrazy jsou opředeny zvláštní tajemností. Žádné z jeho děl bohužel není podepsané, existuje ale skupina obrazů se shodným stylem, která je tomuto umělci, známého také pod jménem Herri de Bles, připisována. Je zde patrná inspirace starším malířem Joachimem Patinirem, což byl nejspíš Herriho strýc. Na jeho obrazech najdeme většinou pochmurnou antverpskou krajinu s postavami. Maloval spíše na menší plátna, která jsou zaplněná stromy, skálami, městy a lidmi obtěžkanými různými předměty. Podle knihy o umění z roku 1604, byl de Patinir jedním z nejúspěšnějších a nejproduktivnějších krajinářů své doby. Na jeho obrazech je nejpozoruhodnější, stále se opakující motiv malé sovy. V každém z jeho děl sovičku po chvíli hledání najdeme. Lidé se prý často sázeli, kdo důmyslně ukrytého ptáka objeví první, a tak není divu, že se umělec proslavil pod přezdívkou "Civetta", neboli soví malíř.

Zdroj obrázku: https://www.sothebys.com/content/dam/stb/lots/L12/L12036/192L12036_6GZ8H.jpg

Sada barevných tuh v dřevěném obalu, neboli pastelek, by neměla chybět ve vybavení žádného výtvarníka. Jsou ideální pro skicy a na kreslení v plenéru, díky jejich zářivým barvám a snadnému použití se však mohou stát i nejoblíbenějším materiálem pro tvorbu menších obrázků.

Celý článek zde...

Američan Duane Hanson se narodil v roce 1925 v rodině švédských emigrantů. Už od útlého dětství na něm bylo vidět, že ho zajímá modelování a vytváření sošek a tak se nelze divit tomu, že později vystudoval uměleckou školu. Hanson se zabýval hlavně temnotami lidského světa. Morbidními barevnými sochami zobrazoval vraždy, pouliční rvačky, nebo znuděnou konzumní americkou společnost. Nechtěl však být ke světu kritický, spíše poukazoval na lidský pocit odcizení a osamělosti. Později začal vytvářet modely lidí z řad americké pracující třídy, které oblékal do silikonových oděvů, na první pohled nerozpoznatelných od skutečné látky, a sochy doplňoval reálnými předměty. Ačkoli tento umělec žil převážně na okraji tehdejší umělecké scény, vytvořil v roce 1978 v newyorkské galerii Whitney Museum of American Art rekord v návštěvnosti. Na jeho výstavu se tehdy přišlo podívat více než 297 000 lidí, což je počet, který v této galerii dosud nebyl překonán. Duane Hanson zemřel v roce 1996 na Floridě.

Zdorj obrázku: https://www.perrotin.com/FM_WEB/oeuvre/photo/Duane_Hanson/duane-hanson-16988_1.jpg

Na začátku šedesátých let se rozvinul dnes velmi populární styl malby. Takzvaný hyperrealismus, nebo přesněji řečeno fotorealismus. Fotorealistický malíř se snaží namalovat obraz tak, aby vypadal přesně jako fotografie. Takové obrazy tedy vznikají výhradně podle fotografické předlohy, kterou malíř přenese na plátno mechanicky, nebo polomechanicky. Mnozí umělci začali tvořit tímto způsobem, protože se cítili zahlcení všudypřítomným abstraktním expresionismem a minimalismem. Záměrně zachycovali realitu tak, aby malba byla stěží rozeznatelná od fotografie. Nevybírali si nijak znepokojivá témata, šlo především o zdůraznění zcela obyčejného světa, díky čemuž byl tento styl do jisté míry spojován i s hnutím pop-artu. Hyperrealismus se projevil i v sochařství. Sochaři například oblékali své figury do reálného oblečení a opatřovali je různým vybavením, aby vypadaly jako "živé".

Nejznámějšími představiteli tohoto hnutí jsou například Jack Beal, Chuck Close, Richard Estes, Duane Hanson a další...

Zdroj obrázku: https://www.whudat.de/images/rob_mueck3.jpg

Gustav Klimt byl vídeňský malíř, působící na přelomu 18. a 19. století. V dětství byl otcem připravován na povolání zlatníka, projevil však kreslířský talent a tak byl už ve 14 letech přijat na uměleckou školu.

Celý článek zde...

Zdroj obrázku: https://www.ngprague.cz/userfiles/expozice/max/53b14230855ea60044517482.jpg

Jaro je v plném proudu, a tak je ideální čas na to, vyrazit s barvami do plenéru! Na malbě krajinky se může vyřádit i úplný začátečník, stačí mít chuť zachytit třeba i jen pouhou atmosféru Vašeho oblíbeného místa.

Celý článek zde...

Než se pustíte do kresby figury podle živého modelu, je nutné si uvědomit, že nejen lékařům se hodí znalosti anatomie. Pokud výtvarník chce správně namalovat nebo nakreslit člověka, je naprostou nezbytností, aby znal alespoň základy anatomie lidského těla.

Celý článek zde...