Arman a Nový realismus

To se změnilo v době, kdy se seznámil s Yvesem Kleinem, se kterým ho pojil zájem o budhismus, astrologii a obrazy Van Gogha a záhy s ním začal spolupracovat na jeho abstraktních dílech.

Největším zlomem v Armanově tvorbě ale bylo setkání s umělcem Kurtem Schwittersem. Po shlédnutí výstavy Scwittersových takzvaných "maleb ze smetí", zcela změnil styl do podoby, která se stala poznávacím znamením jeho tvorby, což bylo opakování témat na jednom plátně.

V roce 1955 měl v Paříži konečně svou první samostatnou výstavu a začal používat zvučný pseudonym Arman. Poté došlo k další zásadní změně v jeho přístupu k tvorbě. Začal vystavovat nalezené objekty, které různě záměrně ničil, transformoval a skládal k sobě, čímž vytvářel obrazy, které měly určitým způsobem zachycovat život konzumní společnosti. Později se přestěhoval do New Yorku, kde žil v proslulém hotelu Chelsea, kde spolu sdílelo životy i inspiraci mnoho známých i neznámých avantgardních umělců...

Díky své výrazné tvorbě byl pak prohlášen za zakladatele zcela nového uměleckého hnutí, zvaného Nový realismus. Termín realismus, je však v tomto názvu docela zavádějící. Umělcům tohoto hnutí nešlo o to, věrně zobrazovat realitu, usilovali spíše o to, aby na realitu bylo pohlíženo novým způsobem. Podobně jako je tomu u pop-artu, i novorealisté chtěli smazat hranici mezi uměním a běžným životem. Svými díly upozorňovali lidi na předměty, které jim už dávno zevšedněly a tyto věci se snažili různě ozvláštnit a povýšit je na objekty uměleckého zájmu. Vytvářeli takzvané asambláže z odpadků, různého haraburdí a předměty denní potřeby, pořádali nejrůznější happeningy a performance, deformováním přetvářeli běžné věci do nových tvarů, a tak dále...