Umění - článek od Tomáše Hokeše

18.08.2013 20:01

 

Umění a vlastně i život jako takový vnímám jako Mandelbrotovu množinu. Ať už se na fraktální obrazce díváme zdálky či zblízka, vidíme stále totéž. Slovo umění je v dnešní době denně ničeno všelijakými přívlastky, které si ho, jak je jejich zvykem, přivlastňují. Uměním je dnes vše, co se tím slovem samo označí, což vede k pokřivenému vnímání už samotného slova. Co vlastně dneska vyjadřuje slovo umění? Je to totéž, co před sto nebo pěti sty lety? Jde i dnes o napojení na prapodstatu života? Jde i dnes o to, kolik je toho autor schopen přinést ve své duši ze země, která nemá hranic? Umělecké dílo je určeno v první řadě pohnutkou, která vede k jeho vytvoření. To je základ vztahu mezi autorem a dílem. U mnoha děl i „děl“ dneška cítím pohnutku jedinou: Všimněte si mě! Tady jsem! To jsem udělal JÁ! To čumíte, co?! V podstatě by se to dalo shrnout větou: Dostaň se do novin a prodáš i štětku vod hajzlu (to řekl respektovaný vysokoškolský pedagog). A tak tu máme spoustu různých umění. Třeba postmoderní umění. Tohle sousloví jsem si vždycky překládal do věty: Nic neumím, jsem na to hrdej a vy mi za to plaťte. Taky máme moderní umění. Máme ho už zhruba sto let, takže jde o pojem jaksi nafukovací a v podstatě nicneříkající. Máme také nezávislé umění. Tomu jsem nerozuměl nikdy, umění je nezávislé jaksi z podstaty, takže pokud má zapotřebí svou nezávislost deklarovat, pak zřejmě půjde o tzv. dotovanou nezávislost, která bývá stejně uřvaná jako bezvýznamná. Poměrně spolehlivým vodítkem u výsledků těchto aktivit jsou názvy děl. Ty věci se zpravidla jmenují úplně jinak, než vypadají, potřebují vysvělení, dovysvětlovávání a pokud ani poté nepochopíte, jste označeni za burana a pozéra. A asi proto se opakuje a zřejmě bude opakovat stále stejný příběh. Ve své době zcela neznámí předběhli čas o generace a celý svůj život prožili v jistotě, která pramenila z toho, co už udělali a udělají, a ne z toho, co o tom kdo řekl. Protože když jde člověk dobře, tam, kde to nejvíc bolí, tam, kde přímo nahmatá puls života a světa, tak to cítí nejlépe sám a potvrzovat mu to nikdo nemusí. A pokud má člověk to štěstí, že mu osud dá dost talentu a odvahy k tomu, aby se mohl „připojit“ a přežil to, tak se potom stane každý další den svátkem. Umění je překonaná bolest. Ne terapie. Z tolika věcí, které čtu, vidím nebo slyším na mě někdo volá: Pomož mi s tím. Nes to se mnou! Podívej se, v čem musím žít… Caravaggio říkal, že umění má dávat radost. Dá se to otočit i tak, že co nedává radost, není uměním? Možná… Faktem zůstává, že radost dnes dává máloco. Vždycky jsem si představoval, co by asi tak říkal Michelangelo, kdyby viděl finále kterékoliv Ceny Jindřicha Chalupeckého. Podle mě by dostal takovej záchvat smíchu, až by z toho umřel. Vzpomeňme si na jeho Pietu, která už pět set let mluví sama za sebe a bude mluvit, dokud bude člověk člověkem, a která bude (doufejme) na věky dokazovat, že umění je otázkou srdce a ne rozumu, protože rozum je pouhým nástrojem a ne podstatou člověka. V jeho době bylo obvyklé, že sochaři dělali i sochy, které neviděl nikdo. Byly umístěny na místech, kam viděl jenom Bůh (dle potřeby dosaďme to, k čemu máme největší úctu: Osud, Vesmír, Příroda, Kosmický duch, Synchronicita, atd., protože slovo Bůh dnes také nevyjadřuje to, co vyjařovalo tehdy), takže šlo o tajemství mezi umělcem a Bohem. Kde je dnes nějaké tajemství? Stačilo by aspoň maličké, postmoderní tajemství…

Ale tohle všechno nakonec stejně spálí čas. Co je přemrštěné, bývá bezvýznamné. Soudobé umění ve své většině vyjadřuje hlavně bezradnost, bezduchost a bezrozměrnost dneška, tak se asi nemůžeme divit, že je stejně bezradné, bezduché a bezrozměrné. Ale i dnes jsou lidé, kteří navázali na Rodinovo: Umění má být konkrétní, aniž by je zajímalo, co si o tom kdo myslí, intuitivně jdou od díla k dílu s vědomím toho, že do něj dali víc, než v té době měli, protože vyrostli při jeho vytváření. Nikdo o nich neví, nic je neruší, sice se zpravidla protloukají tak tak, ale když autor vloží veškerou svou sílu do díla, tak na nic jiného stejně není čas. Ale jedno by neuměli. Žebrat. A jelikož dnes mnohé začíná tím, že se člověk musí setkat s někým, kdo má kalkulačku místo hlavy a ten nakonec rozhoduje o tom, co bude, nebo nebude, a jestli vůbec něco bude, tak podle toho ta naše současnost taky vypadá. Nedávno jsem byl v bance. Rozesmály mě obrazy z plotterových fólií. Troujúhelníky, pásky, kolečka a nesmyslné barvy, jedno veliké nic, vše samozřejmě podepsané a jistě draze zaplacené. Něco takového nad svou hlavou může strpět opravdu jenom někdo, komu je to úplně jedno, kdo necítí, neví…

Dnešní doba je ale fantastická v tom, že může každý. Když si vzpomenu, co to bylo za svátek se dostat do nahrávacího studia. Dnes ho má doma každý. Stačí notebook a máme lepší studio, než měli Beatles. Nahrát skladbu trvá třeba hodinu a za další hodinu ji může znát celý svět. Stejně tak obraz nebo cokoliv dalšího. Dnes se nemusí čekat na schválení někým, kdo rozhodne, jestli vůbec máte právo se o něco pokusit. Jen se nějak zapomnělo na to, že tvorbě je třeba také cosi obětovat. Že dílo musí vzniknout. Že musíme být schopni mu dát čas a prostor pro to, aby vzniklo. Oscar Wilde řekl, že v dobách zlých si umělecké disciplíny půjčují jedna od druhé, kdežto v dobách dobrých si půjčují přímo od života. V době, která už téměř zapomněla, co to je skutečné řemeslo, kdy je umělcem nazýván kdejaký sprejer, musí být člověk obzvlášť opatrný na to, co si sám v sobě nazve uměním. A v tom se už od dětství řídím pocitem. Buď je mi po přečtení, shlédnutí, poslechnutí díla lépe nebo hůř. Buď mě to nabije silou, kterou v tom autor nechal, nebo mi to vezme tu, kterou autor potřebuje, protože ji sám nemá. To je pro mě jediné kritérium pro posuzování toho, co je umění, a co není, a nemyslím si, že by se to někdy změnilo, protože můj cit mě zatím nikdy nezklamal.

 

 

Workshopy - jednodenní výtvarné kurzy - PRAHA 2, BALBÍNOVA 28 - TEL: 777 422 022

Kreslíte či zkoušíte doma malovat portréty podle fotografií, hledáte v knihách či na internetu návody, jak zachytit tvář, aby si výsledek byl podobný? Pojmy jako perspektiva, podhled, nadhled, proporce, kompozice, stínování možná již znáte, ale jak s nimi pracovat při samotném kreslení? Na co si dávat pozor, jaké jsou základní pravidla a vodítka kresby portrétu?  Na tomto workshopu...
  "Také obdivujete v katedrálách magické odlesky barevných vitráží, jste unešeni filmem Amélie z Montmartru a jejího snového světa korálků, plíšků a barevných zrcadel? Láká Vás umět pracovat se sklem? Kurz Tiffany vitráží by pak mohl být tím pravým pro Vás!"   Workshop techniky Tiffany probíhá pod vedením zkušené lektorky, která má se skleněnou vitráží několikaletou zkušenost....
  Kurz tušové malby je připraven pro malíře, kteří se zajímají o výtvarná díla jako o myšlenku, způsob vyjádření, rukopis nebo jako artikulaci těla. Technika tušové malby je známa již v podobě prosté konturované malby - egyptské malby, které tvůrci zaznamenávali tuší štětcem z rákosu na vápencové úlomky. Nebo můžeme obdivovat kresby či mistrovské studie hnědou tuší Rembrandta,...
„Máte doma krásný starý obraz a rádi byste o něj dobře pečovali?  Našli jste na půdě skvost či Vás prostě zajímá, jak bychom se měli starat o obrazy sami doma“   V rámci jednodenního kurzu restaurování z Vás restaurátory neuděláme, tento obor se studuje několik let a vyžaduje dlouholetou praxi, cílem tohoto kurzu bude získat jak teoretické, tak praktické informace o základech oboru...
  Máte chuť si vyzkoušet jednu z nejstarších dochovaných tvůrčích činností lidí? Chcete v sobě objevit schopnosti zobrazení krásy lidského těla? Chcete umět nakreslit zručně a správně proporce lidského těla? Lekce v uměleckém atelieru je určena komukoli, kdo má zájem poodkrýt každičký aspekt po staletí se utvářejícího vzrušení z kresby lidské postavy. Naši lektoři Vám srozumitelně přednesou...
Pro mládež, která se v lednu chystá na talentové zkoušky na umělecké školy zařazujeme mimořádný workshop přípravky věnovaný individuální práci na portfoliích s odbornou pomocí lektora.   Přijďte zapracovat na svých portfoliích, přidejte další práce, vždy je co zlepšovat.   Kdy: od 13 do 17 hod  Kde: Balbínova 28, Praha 2 Za kolik: 1500 CZK, semestrální studenti 1200 CZK
  V rámci kurzu Olejomalby pro začátečníky se každý účastník seznámí s podklady a podložkami pro olejomalbu, seznámí se se základními principy klasické a moderní olejomalby. Naučíme se přenášet předlohu na plátno, seznámíte se s pojmy jako je podmalba, imprimitura či malba ala prima. Seznámíme se s olejovými barvami, jejich pigmenty a zásadami jejich míchání... Každý účastník si odnese...
  "Malujete a občas si nevíte rady, jak namíchat správnou barvu, aby seděla s předlohou? Jaké barvy smíchat, aby portrét vypadal jako živý? Přemýšlíte, zda si koupit celou barevnou sadu, nebo by stačilo snad jen pár barviček? Kurz Jak na míchání barev je tu právě pro Vás!"   V rámci kurzu Jak na míchání barev? se seznámíme se základy teorie barev. Zopakujeme si to, co většina nás zná ze...
Jak namalovat olejem živou krajinu s autentickým světlem a uvěřitelnými barvami se naučíte na novém dlouho očekávaném kurzu krajinomalby s Tomášem Honzem. Autor strávil posledních 15 let malbou v plenéru a právě o tyto zkušenosti se s Vámi na workshopu podělí. Dozvíte se například, jak vidět správné barvy a jak je namíchat. Povíte si, jak přistupovat k malování v plenéru a jak k malování podle...
  "Také milujete po ránu či po obědě dát si voňavý šálek kávy? Pojďte si při pití kávy i malovat!"   Ano, kávou se opravdu dá malovat! Káva má nádhernou hnědou barvu, kterou se dají vytvářet monochromatické malby. Náplní kurzu Malování kávou je seznámení se s malířskou technikou, která má velmi blízko k malování akvarelovými barvami. Obrazy, které při malbě kávou vznikají, mají...
<< 1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Napište nám

Těšíme se na komunikaci s Vámi! :)