Podzimní rozhovory - Argišt Alaverdyan a jeho záhadná hudba znějící z ateliéru

Moc zdravím, pomalu přišel podzim, tady napadla mě otázka, jaké bylo léto?
Zdravím! Nebylo asi tak zajímavé, protože jsem mnoho času strávil doma. Nejsem moc cestovní typ. Raději se přehrabuju v šuplících a třídím různé papíry a předměty, to mě hluboce naplňuje.

Kdyby se splnily Tvoje profesní sny, co by to mělo být?
Moc nesním...vycházím z okamžiku, nebo maximálně dva týdny dopředu uvažuji a zatím jsem spokojen.

Jsi lektorem v ateliéru Malování a kreslení, jací se na zimní semestr sešli účastníci?
Plný energie a to je ideální.

Naším mottem je, že s námi se naučí malovat opravdu každý, jsou Tvé lekce určeny opravdu i pro úplné začátečníky?
Kurz kresby a malby lidského portrétu je pro všechny.

Je nějaký moment, který Tě v ateliéru během výuky pobavil?
Když jsem zahájil první lekci letos, kdy hrála v ateliéru PJ Harvey a já jsem nemohl pochopit z jaké místnosti hudba vychází,
bylo to magické...z malých místností vycházela jasnější hudba a já asi hodinu nedokázal pochopit co se to děje. Hudba hrála hrozně potichu, ale přesto byla slyšet. Nikdo nevěděl jak je to možné asi půl hodiny, až modelka Anna přišla na tuhle záhadu. Zjistila, že hudba je přímo úměrně hlasitá jak já jsem od ní vzdálen. Což samozřejmě znamenalo, že jsem omylem nevypnul mobil s hudbou, který mi pořád hrál v kapse. A tak jsem se jako blázen představil novým studentům. Dlouho jsme se pak smáli.

(Malířské sympozium, Most)