Orfismus

V roce 1912 známý básník Guillamus Apollinaire označil malby Roberta Delaunaye jako orfismus. Malířovy kubistické kompozice mu totiž svou dynamikou a barevnými rytmy připomínaly hudební skladby, proto je připodobnil k antickému hrdinovi, všestrannému umělci Orfeovi.

Orfisté byli jakási odnož kubismu, jejich obrazy však působily mnohem poetičtěji, obrazy byly inspirovány rytmikou hudby... Na počátku vývoje tohoto stylu ještě umělci čerpali ze svého okolí, malovali města i přírodu, později se však orfismus stal zcela abstraktním. Kompozice vyvolávaly dojem pohybu a jakési vibrace, barvy jakoby se točily ve spirálách a kruzích a často byly chromaticky odstupňované. Způsob, jakým malíři komponovali své obrazy, se velmi podobal komponování hudební skladby, tak to alespoň vnímal Apollinaire, připadalo mu, že tyto abstraktní malby vyvolávají stejné pocity jako hudba. Tomuto stylu se věnovali hlavně František Kupka a již zmíněný Robert Delaunay. Zabývali se Chevreulsovými výzkumy barevných kontrastů a rytmů a věřili v duchovní význam své práce. A zároveň dynamika jejich maleb odrážela životní pocity společnosti před 1. světovou válkou. Orfismus pak dále ovlivnil hlavně vývoj geometrické abstrakce a další moderní umělecké styly...

Zdroj obrázku: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8a/Robert_Delaunay_-_Rythme,_Joie_de_vivre.jpg