Očima Veroniky - Cesta ke Krannerově soše
Od posledního článku uplynulo v ateliéru mnoho hodin kresby a malby. Tak Vás asi napadá, co mě přimělo napsat článek po tak dlouhé době. Bylo to mé " rebelské " záškoláctví z hodiny kresby a malby v ateliéru, zatímco jsem si seděla s krosnou obsahující vše potřebné k olejomalbě v parku a vyhřívala jsem se ve stínu, neb kdo mě zná dovede si představit, co se mnou udělá slunce bez opalovacího krému.
Tak jsem si tak seděla a seděla a pozorovala ten "vodopád", který by nebyl, nebýt kašny Krannerovy.
Doufám, že i mnozí z Vás jste si někdy zažili, jak úlevné někdy může být, jít někam jen tak, jet dvě stanice vlakem, projít se po Praze novými cestami, než-li jsme zvyklí.
Podotýkám, že můj původní cíl cesty byl skutečně do ateliéru a nebýt metra, které mě zastavilo ve stanici Můstek, jenž nejevilo známky dalšího pokračování, bych se možná ani já neodhodlala jen tak jít, pozorovat lidi, sednout si na místo, které běžně pozoruji jen z tramvaje, jak to říci, zkrátka prostě jít a být. Najednou se kromě cíle cesty stává cesta samotným cílem.
Nastává otázka, jak tuto zkušenost přenést do umění obecně. Již před tímto výletem, jsem uvažovala o malířském záměru, jelikož je to věc, se kterou se setkáme na jakékoliv výstavě.
Jde-li o záměr, nemohu jinak než souhlasit s jeho důležitostí, neboť jde o směřování člověka - malíře k nějakému osobnímu cíli, vývoji, novým myšlenkám.
Na druhou stranu nebyla i náhoda v minulosti důležitá k nalezení mnoha otázek a objevů? Těžko říci: "Flemingu tvoje objevení penicilinu není pro lidstvo důležité, neboť jsi plíseň důležitou pro jeho tvorbu nalezl zcela náhodou, protože jsi byl řekněme nepořádný" - což mimo jiné náhoda nejspíše nebyla, jelikož předpokládám, že s touto vlastností se člověk prostě rodí.
Tato náhoda byla ve vývoji medicíny velice důležitá, stejně tak jako znalosti a schopnosti A. Fleminga, díky kterým přišel s myšlenkou využití plísně pro tvorbu léku na bakteriální onemocnění.
Ať už byli jeho původní cíle jakékoliv, v okamžiku objevení plísně nabrali nového směru.
Jak ale tyto náhody hledat. Osobně bych se nesnažila náhodu hledat za každou cenu, ale naučit se dívat kolem sebe a všímat si běžných věcí. Mohou to být i každodenní malé náhody jako např. úklid petriho misky.
No a co dělat, když náhoda nepřijde? No nic! Být rádi, že jsme se naučili dívat kolem sebe a s tím vznikly i myšlenky, které se pojí jak s naší vlastní osobností, uvažováním, tak okolím.
Jak se tedy s Vámi rozloučím nyní? No zkrátka žijme, dívejme se na vše co můžeme, dělejme věci, které nás baví, jednoho dne by se nám totiž mohlo stát, že Nám čistě náhodou ten život proplul mezi prsty.
Takže doporučuji prsty uchopit štětec, hudební nástroj či sekeru, záleží na každém zvlášť a pustit se do života tak, abychom ho zažili i přežili.
Všechny Vás zdraví
Veronika
Workshopy - jednodenní výtvarné kurzy - PRAHA 2, BALBÍNOVA 28 - TEL: 777 422 022
Napište nám
Těšíme se na komunikaci s Vámi! :)