Mandala tisíckrát jinak

V hinduismu totiž představují sídlo bohů. Tibeťané v klášterech při hluboké meditaci sypou mandaly dle přísných pravidel z barevných písků a tradičně je zničí bezprostředně po dokončení. Američtí Indiáni zase vyrábějí známé kruhové lapače snů pro odhánění zlých démonů. Dokonce i egyptské pyramidy se díky svému půdorysu dají považovat za jakousi trojrozměrnou obří mandalu. V Evropě najdeme kruhové obrazce na podlahách křesťanských kostelů, ve vitrážích katedrál, a tak dále. Dnes se malování mandal používá například při arteterapii nebo psychoterapii, jako jakási uklidňující omalovánka pro dospělé. Zcela nevídaný a nový způsob zobrazení však našel italský umělec Leonardo Ulian. Velmi pečlivě, v přísném geometrickém řádu spojuje staré elektronické součástky pájkou a vytváří tak fascinující nejen 2D, ale dokonce i 3D objekty jako například koule, stromy, nebo obaly na knihy. Jeho záměrem je představit určité duchovní propojení mezi člověkem a technikou. Je tedy zřejmé, že tvorbě magických kruhů se rozhodně fantazii meze nekladou!