Druhy grafitových tužek: nejrozšířenější jsou šestihranné tužky o délce 17,5 cm s grafitovou tuhou o průměru 2 mm. Různé průměry grafitové tuhy (od 0,3 mm do 12 mm) a gradace (od tvrdé po měkkou) nabízejí širokou škálu možností, jak s tužkou zacházet a jak ji využívat.
Charakter čáry: Díky vlastnostem tuhy lze tón jednotlivých čar do značné míry ovládat. Schopnosti tónové gradace v jedné lince lze výhodně využít v prosté lineární kresbě. Tam, kde se dotýkají dva kontrastní tóny, lze linku ztmavit a tam, kde jsou tóny podobné, ji můžeme zesvětlit.
O charakteru čáry rozhoduje také volba druhu tužky. Například pro rychle načrtnuté drobné skici, jež jsou bezprostřední a přímou reakcí na určitý podnět, je nejvhodnější ostrá tvrdá , nebo středně tvrdá tužka (H, HB, nebo B). Linka nakreslená měkčí tužkou ( z rozsahu 3B až 7B) je naopak sytá a silnější.
Pastelová kresba vychází ze schopnosti pokládat požadované odstíny barev, a proto čím více odstínů v sadě je, tím lépe.
Pastelové barvy a tóny lze mísit jemným roztíráním prsty, nebo štětcem přímo na podkladu. Nejobvyklejším způsobem míšení pastelových barev je jejich jemné stínování přes sebe a rozetření. Tento způsob se využívá zejména potřebujeme-li ztlumit tón čisté barvy. Přechod mezi dvěma barvami nebo tóny lze vytvořit pomocí lineárního stínování, v němž se pozvolna proplétají obě barvy a opticky splývají.
Vzhledem k vysokému obsahu vosku neprocházejí olejové pastely během zasychání žádnými změnami. Vzhled materiálu zůstává stále stejný, pokud jej nerozetřeme lakovým benzinem nebo nevystavíme vysoké teplotě. Husté a vazké olejové pastely jsou rozpustné v lakovém benzinu nebo terpentýnu, a lze je tedy i v kresbě rozmýt.
Plynulé tónové gradace dosáhneme změkčováním a zesvětlováním uhlových čar nebo tónů rozmazáním prsty, těrkou nebo hadříkem. Nejsvětlejší místa se vytvoří vybíráním plastickou gumou. K tvorbě tónů je díky měkkosti a hloubce svých tónů nejvhodnější přírodní uhel. Umělý (lisovaný uhel) není tak křehký jako přírodní a vytváří hluboké, měkké odstíny černé, které lze jen částečně vymazat.
Stopa pera je přímočará a jednoznačná, i když existuje guma na mazání tuše, nelze perokresbu opravovat v takové míře, jako grafitovou tužku. Charakter stopy pera závisí na typu hrotu a na způsobu, jakým se hrot zásobuje tuší nebo inkoustem. Některé hroty jsou velmi pružné a umožňují kreslit různě širokou linku. Silnější hroty spotřebují více tuše, takže se musí při kreslení uvažovat i o tom, jak dlouhou čáru nakreslíme na jedno namočení.
Stopy všech typů technických per mají neměnnou tloušťku a oproti tradičním ocelovým perkům je nutné je držet kolmo k papíru. Rákosová pera mají měkkou, robustní stopu, kótovací perka naopak vytvářejí ostrou, jakoby vyškrabanou linku.