Karlova Čtenářka

V rozjímání (tužka, papír)
Čtenářka (tempera, papír)

"Ale já myslela, že ty si nic neodměřuješ, když to máš pokaždé tak křivé", pravila Martina při naší první společné kresbě. "No, to je právě to umění..." Co jiného na to odpovědět. Jedno prkno, jeden papír, jedna kresba, ale dvě tužky a také dvě gumy. Nejen, že jsme poznali, jak ten druhý postupuje, ale byla to i zkouška tolerance. Tedy hlavně pro mě. Pořád jsem byl s gumou tam, kde působila Martina. Nakonec si prosadila pomyslnou hranici v ose postavy dělící papír na dvě soukromá území. A co z toho vzniklo? Pořádně asymetrická figura, trochu rozpačitá. Na příští hodině jsme pro společné dílo zvolili jinou strategii, tak aby se nakonec nedalo určit, co kdo namaloval. Každý bude mít svůj štětec a svou paletu. Jedna paleta ve světlých a druhá v temných odstínech týchž čtyř barev. "Ale musíme makat, abychom obraz stihli do konce lekce. Malba bude potřebovat víc času! Naskicuj prosím tě zatím postavu tužkou, já jdu namíchat barvy!" rozdělil jsem úkoly a vydal se pro štětce a palety. Když jsem se za patnáct minut vrátil, Martina akorát vygumovávala poslední zbytky své kresby. Co se dalo dělat, za dvacet vteřin jsem bez vyměřování naskicl postavu ležící modelky a pustili jsme se rychle do malování. Tehdy začala teprve ta pravá bitva. Martina vládla temnými odstíny a cokoliv jsem na papír nanesl, bez milosti pokryla, především svou tmavozelenou. Snažil jsem se dát navrch svoje světla, ale v krycí schopnosti neměly konkurenci. Začal jsem své kruhy alespoň bránit slovně, ale její sarkastické "Mohla bych vám alespoň držet paletu, mistře?" mne odzbrojilo. Beztak už zvonilo.