Co je to portrét, autoportrét a kryptoportrét, článek od Lenka Ur

O PORTRÉTECH I.

Do kurzů naší Výtvarné školy patří kresba a malba portrétů. Zde si přečtěte něco zajímavého o tom, co výraz portrét znamená a co portréty vyjadřují.

Portrét ve výtvarném umění je zobrazení konkrétního člověka, případně zvířete. Dokáže více než znázornit pohled na fyzickou podobu, má člověka určitým způsobem prezentovat. Klasickým médiem portrétu je kresba a malba, může to být také sochařský portrét v podobě busty, volné sochy či reliéfu. Od poloviny 19. století je to také fotografie. Portéty je možné vytvářet libovolnou výtvarnou technikou.

Portrétování má velmi dlouhou a bohatou historii od starověku, společně s rozvojem prvních civilizací. Portréty byly malovány po celá tisíciletí z různých důvodů, původně především proto, aby připomínaly důležité, zemřelé osobnosti pro další generace a vytvářely o nich impozantní představy, později třeba jako dárky na památku. V dnešní době se spoléháme na fotografie, ale dříve lidé byli odkázání jen na portréty, proto malíři museli věnovat důkladnou pozornost rysům tváře a ty nejcharakteristější, třeba jako velký nos, ještě zveličili, aby podobu více zdůzazňovali. Někteří malíři dnes levné fotky překonávají tím, že portréty malují radikálně odlišným způsobem.

Autoportrét je výtvarné dílo, na němž autor vlastnoručně znázorňuje sám sebe, maluje či kreslí svou vlastní podobu. Vytvoření trojrozměrného autoportrétu je dost komplikované, proto se sochařských autoportrétů moc nedochovalo. Autoportréty vznikaly od doby renesance, jedním z důvodů jejich vzniku bylo předvádění umělecké dovednosti potencionálním zákazníkům, jakási reklama. Existence autoportrétu malíře psychologicky řadila mezi zámožnější obyvatele, protože pořízení portrétů si mohli dovolit pouze šlechtici či skutečně zámožní měšťané. Malíř do vlastního portrétu vkládá představy o sobě samém, dává v něm najevo rysy introspekce a sebehodnocení, bez hranic iluzí a reality se identifikuje do svého uměleckého díla.

Kryptoportrétem se nazývá vyobrazení, které je součástí díla, jež samo o sobě není portrétem, ale například náboženským výjevem či mytologickou scénou. Kryptoportrét může souviset s konkrétní událostí divadelního charakteru.

Portréty můžeme vytvářet přímo podle živého modelu, malovat člověka, který nám pózuje, pak je zapotřebí dobře vystihnout člověka i prostor, včetně zachycení perspektivy a osvětlení. Nebo můžeme portrét zkusit kreslit podle fotografie osoby, která od živého modelu má výhodu, že nemění svou polohu. Například dívky a dámy, kterým záleží na jejich kráse mohou rády vidět svou zidealizovanou podobenku na originálním portrétu. Pro lidi kteří se naopak rádi zasmějí je vhodné nakreslit veselou přehánějící karikaturu.

Výtvarník v praxi vystihuje hledání přírodních zákonitostí v proporcích lidské postavy, směřuje k hledání ideální krásy v řádu matematických proporcionalit, v zachycení jedinečnosti. Vždycky jsou všechny tvary v poměru k něčemu, k sobě navzájem a k okolnímu prostředí. Hledají se prostředky, jak vyjádřit osobitý půvab. Je vyhledán a podán v sklonu šíje, v postoji, v pohybu rukou, v jemně zvýrazněných odchylkách od typu, ve vzdálenosti očí a v proporčních distancích nosu a úst, křivka pevných rtů se změkčuje, pevně vykrojená chřípí stavájí se citlivými. Díla vyzvedávají dokonce i rysy ošklivosti, které však jsou umělcem zjemněle zkorigovány, ba umocněny do krásy. U portrétu je samozřejmostí zachycení osobních zvláštmostí v utváření svalových částic obličeje i těla. Realismus podmíněný zájmem o lidskou podstatu člověka se projevuje hlavně ve vyjádření citovosti.

Obsahem portrétu je člověk a zároveň daleký a hluboký pohled umělce se stává pohledem novým, který je zaznamenám a zvěčněn do jeho díla. Umělec se snaží zachytit i krásu duše, její duchovní podstatu, a následně ji tak co nejlépe představit v portrétu.
V následujícím článku se dovíte o historii portrétů.

Vaše Lenka Ur