O PORTRÉTECH II. - Historie portrétů - článek od Lenka Ur

O PORTRÉTECH II. - Historie portrétů - článek od Lenka Ur

Do kurzů naší Výtvarné školy patří kresba a malba portrétů.

Nyní si přečtěte něco zajímavého z historie portrétů, zpracované tak, jak to jinde nenajdete.

Nejznámější jeskynní malby z Evropy se sice datují do období asi před 30 000 lety. Za nejstarší pravěký portrét se považuje Věstonická venuše. Byla nalezena v Dolních Věstonicích, je to keramická soška nahé ženy vyrobená z pálené hlíny, vysoká 11,5 cm a pochází z mladého paleolitu, v období 29 000 – 25 000 př. n. l. Nejznámější archeologický nález na území Rakouska je Willendorfská venuše, je to ženská plastika, tzv. venuše, také z období mladšího paleolitu 22/20 000 př.n.l, soška je vyrobená z vápenca a vysoká 11cm.

Výtvarné umění starověku Mezopotámie, Egypt, Indie a Čína, Egejská oblast a Kréta znázorňuje počátky známeho umění světa. Bohové a bohyně a jejich kult jsou ve starověkém Egyptě, tak pestrý a složitý systém bohů a démonů jako v Egyptě jinde nenajdeme, známé jsou portéty z doby do 3 tisíciletí  př.n.l..

Starověké umění Indie bylo ovlivněno zejména tradičními náboženstvími jako je hinduismus, budhismus a džinismus. Ženská božstva jsou vytesána jako portréty v hlubokých kamenných reliéfech, v chrámech v Bhuvanéšvaru , v Chrámu Muktéšvary. Lingarádžův chrám ze 6.stol. má na zdech velké množství hluboko vytesaných postav, rostlinných vzorů, zvířat a božských bytostí, které se půvabně usmívají. Uvnitř svatyně Chrám Vaital Deul z 8.stol. nalezneme dokonce do zdi vyřezané erotické motivy.

Významný je římský realistický sochařský portrét  od 3. st. př. n.l., který má základy již v etruském sochařství. Jako doklady umělecké vyspělosti římské civilizace v prvních staletích našeho letopočtu byly pořízeny sochy římských císařů Augusta z Primaporty, císařů Trajána a Decia nebo Jezdecká socha Marka Aurelia. Byly prováděny četné kopie a proto se těžko odlišuje, co je římské a co řecké. Římané však uplatňovali důsledněji realismus, věcnost, historické náměty. Nejvýznamnějším příkladem římského malířství je Pompejské nástěnné malířství, kde také najdeme portrétní výjevy.

Důležitým zdrojem poznatků o portrétním umění jsou pohřební mumiové portréty, které se díky suchému klimatu v hojném počtu, kolem 900 kusů, dochovaly v egyptském Fajjúmu. Tyto realistické portréty byly (do 3.stol.) malované na dřevěné desky a připojované k mumiím. Podle použité výtvarné techniky je lze rozdělit na 2 skupiny: první představovaly voskové malby technikou enkaustiky a druhé se malovaly pomocí temper. Voskové bývaly většinou kvalitnější, protože nepodléhají vyblednutí barev a jsou odolné vůči vlhku.

Ve středověku portréty vznikaly velmi zřídka, spíše až v pozdní gotice. Vyobrazení významných žijících osobností, například panovníků, (podobně jako středověká vyobrazení světců) jsou idealizovaná a neodpovídají skutečné podobě zobrazeného. Do 2. poloviny 14. století nelze tedy hovořit portrétu, ale pouze o postupně narůstajících portrétních rysech zobrazení. Vlivem francouzského výtvarného umění, v době vlády Lucemburků, se na obrazech postupně objevovaly skutečné fyziognomické rysy jednotlivých vládců a právě portrét se stal jedním z prostředků, jak prezentovat panovníka v rámci středověké společnosti.

Mohutný rozvoj zaznamenal portrét v období evropské renesance, tj. 14.-17. století, kdy se malíři inspirovali antickým uměním. Začíná v Itálii ve 14. století "protorenesance", Giotto, následuje raná renesance Masaccio, Fra Angelico, Piero della Francesca a vrcholná renesance Leonardo da Vinci, Rafael Santi, Michelangelo Buonarotti, která se šíří po celé Evropě, Jan van Eyck, Albrecht Dürer, Pieter Brueghel. Pozdní renesance Michalangelo a Tizian.

Ještě výraznější zájem o portrét přinášelo baroko, které dovedlo portrétní umění prakticky na hranice jeho možností. Zájem o portrét náležel však i následujícím slohovým obdobím. K významným portrétistům patří: Hans Holbein mladší - dvorní malíř krále Jindřicha VIII.. Rembrandt van Rijn – nizozemský malíř, považovaný za jednoho z nejlepších malířů a grafiků západního umění. Diego Velázquez, Frans Hals, vyhledávaným portrétistou byl španěl Francisco Goya. Významné jsou autoportréty německého malíře, grafika a rytce Albrechta Dürera žijícího v letech 1471- 1528, který vytvořit kolem dvou tisíc výtvarných děl. Další velmi známý autoportrét namaloval holandský malíř Vincent Willem van Gogh (žil 1853 - 1890).

Z českých umělců malovali portréty například: Karel Škréta, byl patrně nejvýznamnější český barokní malíř 17. století. V Praze maloval oltářní obrazy např. pro Týnský chrám a kostel sv. Prokopa. Vynikl také jako portrétista, kreslíř a autor předloh ke grafickým listům. Jan Kupecký, žil 1666 – 1740, český barokní malíř, namaloval řadu portrétů členů královské dynastie. Vytvořil portréty císaře Karla VI., prince Evžena Savojského, různých aristokratů a v Karlových Varech, dokonce ruského cara Petra I.. Bohatou sérii doplňují obrazy jeho rodiny, přátel a autoportréty nebo portréty neznámých osob. Dokázal spojit eleganci a rafinovanost francouzské portrétní tvorby spolu s věcností a přesností holandských mistrů a přitom zachoval přirozenost portrétovaného člověka. Vojtěch Hynais byl významný 19. století český malíř a grafik, autor současné opony Národního divadla. Maloval portréty, mj. vytvořil sérii portrétů rodiny Daubků při pobytu na jejich zámku v Litni. Od roku 1893 působil na pražské Akademii výtvarných umění.

Vaše Lenka Ur