Jedlé umění

V Londýně například proběhla výstava, která byla kompletně jedlá. Autorem děl byl šéfkuchař Heston Blumenthal, který pro galerii vytvořil z marcipánu a nejrůznějších moučníků jakousi exotickou zahradu, určenou nejen k vizuálnímu, ale také chuťovému zážitku. Výsledek byl docela morbidní záležitost, lidé mohli ochutnat marcipánový hmyz, a vše, co k takové "zahradě" patří. Záměrem bylo ukázat, že umění může být obohaceno i o chuťové a čichové rozměry, pohrávat si s lidskou představivostí jinak, než je obvyklé.

Dalším umělcem, propojujícím jídlo s výtvarnem, je Kadia Attia. Ten se proslavil svým modelem alžírského města z kuskusu. Nebo třeba umělecká dvojice, která si říká "Jellymongers", tvoří sochy výhradně ze želé. Připomeňme si také čokoládový pokoj umělkyně jménem Prudence Emma Staite z Gloucestershire a její portréty politiků z pizzy. Někteří umělci by nebyli rádi, kdyby návštěvníci jejich díla snědli, pro jiné je to naopak cílem. Staite například patří k těm, kteří jsou nadšení, když návštěvníci galerie neodolají a začnou jejich umělecké objekty jíst. To se ale nedá říct třeba o výtvarníkovi Antony Gormelym, který by rozhodně nechtěl, aby někdo snědl jeho precizně "upečenou" postel z chleba, nebo Andy Yoder by své lékořicové boty určitě také dobrovolně neobětoval...