Ateliérové čtení 15: Vášeň malovat květiny

V dějinách umění se hojně setkáváme s motivy květin: mytologická malba, holandská zátiší vanitas, modernistická zátiší, květinový dekor v užitém umění aj. Světoví umělci čerpali inspiraci z květin, z přírody - třeba malíři: japonský umělec Kacušika Hokusai, mistři čínské tušové malby, Josef Mánes a jeho atlas Květiny, Albrecht Dürer, Paul Cézanne, Jiří Straka, Jan Merta, Jan Balabán, Vladimír Kokolia, Vladimír Skrepl, Jakub Špaňhel a fotografové: Markéta Othová aj.

Proč jednoduše naše maminky a babičky pečují o rostliny s takovou péčí a něhou? Pro někoho, kdo třeba zůstal bydlet sám, je jeho zahrada plná květů denní radostí, společností, zrcadlením velkého úsilí, které rozdává a potěšuje své blízké, když se projdou po jeho zahradě plné žlutých růží, jiřin různorodých odstínů, červených muškátů, záhonů cínií a třapatek, hledíků nebo vysoce rostoucích slunečnic, nebo ojedinělým zážitkem, když k večeru přivoní k tmavofialovému tabáku.

Básník Saighó cestoval široko a daleko. Pozoroval rozkvétající višně a sakury, psal o stromech, které kvetou na kopcích Jošina.  Žádný mnich zavřený v klášteře nemohl psát o šplhání na útes za divokými azalkami. Květiny jsou také cestou do niterných hlubin, jak píše básník.

Vrchy Jošina –

já jsem ten, jež vás zná

zvenčí i zevnitř

neboť jsem chodíval

pro květy do vašeho lůna…

(Saighó)