Člověčí pravá mozková hemisféra aneb kreslířův usnadňující element

Jestli vám nic neříká jméno Američanky Betty Edwards, tak jste se asi ještě nepídili po odpovědi na otázku, co člověku přinese absolvování kurzu kreslení pravou mozkovou hemisférou. Je to ale škoda. Kolikrát za život si člověk povzdechne, že by chtěl být na chvíli dítětem, i přesto, že jako dítě skučel, že si přeje jen to jedno – být odpovědný a dospělý. V kurzu student kreslení tu možnost dostane, alespoň částečně.

Nejtěžším a zároveň nejjednodušším úkolem pro něj bude na chvíli se oprostit od světa logiky, kalkulací a pochybností a místo škatulkovací, řádumilné levé mozkové hemisféry, používat na chvíli tu pravou, se kterou jsme, světe div se, strávili tolik času, když jsme byli právě dětmi.

Prvního dne dvoudenního kurzu se nás sešlo na deset osob, což byla skupina velká tak akorát. Pokud jste doma nesoustředění, nebo oplýváte neposedným temperamentem, se kterým nevydržíte u předloh a cvičení a doslova se musíte nutit k nějaké průpravě, věřte, že tady vás to konečně donutí.  Všechny úkony, které během hodiny budete provádět, vycházejí z poznatků již zmiňované Betty Edwards, které sepsala do knihy Drawing on the Right Side of the Brain.

Kurz je běžně několikadenní, v ateliéru odpovídá dvěma dnům a osobně doporučuji absolvovat ho v rámci jednoho víkendu. Během kurzu se také doporučuje hodně pít – pokud nejste zvyklí déle kreslit, mohla by vás pak rozbolet hlava. Také doma je dobré vysvětlit, že by vás měli navečer omluvit od všech možných činností náročnějšího typu a spíš relaxujte, kvalitní spánek je v tomto případě samozřejmostí. Ač se to nezdá a několik hodin v ateliéru uteče jako nic, i přesto, že si domů odnesete skvělé pocity a dobrou náladu, den první je přeci jenom delší. Mohlo by se vám stát, že ač ten následující přijdete nabuzeni ranním čajem a s úsměvem na rtech, tak v půlce výuky můžete nabývat dojmu, že spíš „dojíždíte“ a je to na vás příliš velké sousto. Za všechno v tomto případě může náš všetečný organismus, který reaguje na nové podněty a také není zvyklý tak dlouho vykonávat činnost, jako je kreslení a tak nás nutí ubírat plyn.

První den však ubíhá vesele i rychle, člověk vyzkouší řadu věcí. Nakreslí si první portrét – to aby byl následující den překvapený, o kolik se zlepšil; na výběr je na místě na čtyřicet předloh, nebo si můžete donést vlastní fotku. Ale kurz nestojí jenom na portrétu, i když práci na něm připadne značná část času. Dobrým úvodem je seznámení se s používaným materiálem, kdy se dozvíte, jaké tužky používat, jaký je rozdíl mezi nimi, jak stínovat a kolik grafitu vám daný nástroj pustí na papír.

Určitě se ptáte, jak se kurz liší od běžných vyučovacích metod, vždyť to zatím vypadá jako běžná výuka kreslení, kde je to vzývané gró celého projektu? Nejvíce si to ozkoušíte právě na cvičeních. Váš mozek se potřebuje zpětně naučit, že kreslit může každý člověk (právě v dětském věku jste se tím nezabývali a brali jste s úplnou samozřejmostí do ruky třeba pastelky), že tím člověkem, co dokáže kreslit, jste právě vy. Co si určitě na kurz nenoste, jsou pochyby, i když se jim z počátku nevyhnete – ty kresby, co jsem viděl/a na internetu jsou skutečné? Opravdu se zvládnu posunout o takový kus za dva dny? Ale dá se říci, že jsou to pochybnosti odůvodněné, přirozené a že se za chvíli ztratí. Teď jsem měla na mysli pochybnosti typu: „Já to nezvládnu!“ „Neumím kreslit!“ „Nedokážu to“ anebo ustavičné sakrování kupříkladu: „Fuj, to je ale ošklivé!“ Právě se totiž nacházíte v naší známé kolegyni levé hemisféře, která nás nutí ustavičně něco porovnávat, a tak místo, aby nám pomáhala, staví nám do cesty různé zábrany, alias proč to nejde.

   Porovnávání však není zas tak na škodu, když si obejdete místnost a zjistíte, že vaším kolegům, kteří zvládli nakreslit ještě před hodinou stěží ucho, to najednou tak jde. Tužky po papíru přímo sviští a zanedlouho už si v deskách odnášíte kresby několika předmětů a ještě jeden portrét z profilu dle předlohy. Skvělá průprava k tomu, abyste se následující den pustili do portrétu velkého, tentokrát detailně propracovaného, vystínovaného… Nejkrásnější moment je asi ten, kdy už na bílém papíře (což je známka toho, že jste se přiblížili od začátečníka blíž mistru) to na vás skutečně kouká živým okem. Lektorka samozřejmě obchází místnost, učí vás věci „vidět“, koriguje nutné změny, ukazuje pro vás dosud neviditelné linie. A ono to opravdu jde!

„Nebojte se, to co jste se naučili, už nezapomenete,“ chlácholí vyučující pochybující skupinu. „Jenom to možná bude trvat, než se rozcvičíte, pokud jste nekreslili delší dobu.“ A tak co zbývá při pohledu na vydatně naplněnou složku plnou skic a hotových věcí? Kreslit, kreslit, kreslit, nic než kreslit, ale tentokrát už ne doma s musem, ale s nadějí, vidinou zlepšení, věděním, že jste tomu konečně přišli na kloub a především – s grácií. 

                                                                                                                                                                                                                                Warana Psavomorecká