Rozhovory Martina a Niny Mainerových - nejen o malování

29.07.2013 14:04

 

Nina: Ležíme tady na sluníčku, jíme, pijeme vínko, tak děkuju za rozhovor. Položím první otázku. Mottem ateliéru máme, že „s námi se naučí malovat každý“ a mě by zajímalo, jestli je to pravda? Jestli se opravdu každý může naučit malovat?


Martin: Tak určitěěě…


Nina: Dobře, tak přestoupím k druhé otázce… Zeptám se znova - k tomu, aby člověk maloval, je potřeba mít nějaké předpoklady, nebo se do toho opravdu může pustit úplně každý?


Martin: No nějaký ten předpoklad je potřeba, oči, ruce atd... Ale může se do toho pustit každý...

celý rozhovor najdete zde


N: Hodně třeba lidi když k nám choděj, tak se … třeba rodiče, když přijdou s dětmi, tak se ptají hnedka, jestli to dítě má talent. A teďka já přesně nevím, co jim mám odpovědět.


M: Že ano! To vždycky potěší. Talent je úměrný zájmu dítěte, a když má dítě zájem malovat nebo kreslit, tak má talent.


N: Takže vlastně my bychom jenom neměli zkazit ten zájem, který děti mají skoro všichni.


M: No jistě, už kvůli penězům. .-)


N: Dobře, takže… a třeba ve škole, když přijímáš lidi do ateliéru, tak u nich vlastně zkoumáte zájem, nebo talent?


M: Zájem se rovná talent. A zkoumá se… a teď se zkoumá míra talentu, protože samozřejmě talent má každý. Protože je to přirozený pro člověka něco kreslit nebo malovat. Je to něco, co se nedá od člověka odmyslet. Od počátků věků, takže ve škole se zkoumá z těch čtyřiceti talentovaných, kdo… koho uznáme, že má ten talent takový vytříbenější, zralejší a taky že se člověku hodí, protože vedoucí ateliéru vybírá do školy lidi tak trochu jako fotbalový trenér do mužstva. I když to přirovnání může někomu vadit. Protože jak se sladí kolektiv, tak potom se i sladí - vyladí výsledky kolektivu. Takže tam třeba někdy někoho  nevezmu, jenom protože mi prostě není sympatickej. A nechci do kolektivu někoho takového… dokonce se radím se studenty o tom, ale ti také mi říkají kdo je sympatický jim nebo není.


N: Vlastně my to máme v ateliéru podobný, někdy mi někdo napíše, že byl úplně skvělý workshop, že se namalovalo hodně obrazů a někdy to tak jenom proběhne, na složení lidí to hodně závisí… dobře, tak další otázka: K nám když třeba lidé přijdou do ateliéru, tak je učíme úplně takovou tu klasiku. Takže jim prostě postavíme zátiší, nebo dělají figuru a zkouší různé techniky. Jak to probíhá u vás?


M: Úplně stejně. Výtvarné umění se nedá učit jinak. Výtvarný umění se učí úplně stejně na všech úrovních. Snad jedině u nějakých úplně malých dětí, tak ty se netrápí nějakými takzvaně klasickými tématy. Ale já co si pamatuju, tak jsme dělali zátiší v druhý obecný, zrovna když jsem chodil do lidovky a bavilo mě to. Takže ono ten název klasický… výtvarné umění nic jinýho není, tam není možný říct, že je něco klasický nebo neklasický, protože výtvarné umění není nic jiného, nebo malířství, než prostě kresba něčeho, i kdyby to mělo být zašmodrchánek nějaký klubíčko zašmodrchaný, nebo i kdyby to měla být takzvaná abstrakce - ten termín je sporný, protože i když nakreslíš čmáranici na papír, o který si myslíš, že je abstraktní, tak v tom okamžiku, kdy už je nakreslená, tak je velice konkrétní. Má hmotu,  je tam určitá váha tužky, kterou otřeš o ten papír a taky jeho váha. A je tam určitý tvar, který sice někdo může vnímat abstraktně, ale druhý se na to podívá a řekne „Jé, hnízdo!“. Takže, výuka probíhá více méně pořád stejně, není nic klasickýho nebo míň klasickýho.


N: Mně třeba někdy přijde, že když se lidem zadá, jakože abstrakce… a jsou to lidi, kteří nikdy nekreslili takovou jako tu klasiku… takže ta abstrakce, ikdyž je to jako abstrakce - tak někdy jako náhodou vyjde, ale většinou je to takový jako divný…


M: Protože abstrakce… to slovo abstrakce… je vymyšleno, jako něco, co není konkrétní. My jsme hráli vždycky takovou hru s rodiči na abstraktno a konkrétno. Když bylo konkrétno, tak to znamenalo stůl, židle, nebo něco, na co si můžeš sáhnout. A abstraktno bylo láska, nenávist… pojmy. Ale ty pojmy jsou úplně stejně konkrétní jako pojem židle, krása  a absurdita je že na některý pojem se dá sednout a z druhého zase se dá zbláznit…. A to je ta věc, proč když dáš začátečníkovi možnost dělat tzv. abstraktní, tak ho to třeba baví jednu lekci nebo dvě lekce, ale pak nakonec stejně nebude z těch výsledků spokojenej. Protože prostě malířství je o kresbě a o malbě a ta je vždycky konkrétní. Ať uděláš jakejkoli obraz, tak je vždycky ten obraz konkrétní. Když uděláš černej čtverec na černým pozadí, tak ten obraz je konkrétní. Ten vjem toho obrazu, to jak se na to někdo dívá, tak může říct „Jé, to neznamená nic“ a druhej může říct „Čtverec“. A čtverec je kurňa konkrétní jako geometrický obrazec. Dokonce základní obrazec.

N: Takže ten postup, i když třeba přijdou do ateliéru k nám, amatéři, lidi kteří si chtějí jenom doma tak něco malovat nebo je malování jejich způsob trávení času, tak to že je necháme malovat či kreslit zátiší, učit se to tak jako od začátku, takže je to správně?


M: To je naprosto správně. Dokonce většina takzvaných amatérů tíhne, jak jsem ve tvé škole mohl sledovat, právě k tomu, aby znázornili nebo znázorňovali klasický (takzvaně klasický) konkrétní předměty, lidi, auta, noční oblohu…


N: Dobře, protože na tom je vidět, že se to podaří.


M: Na tom není vidět, že se to podaří. To je omyl.


N: Když je to fakt hezký…


M: Když je to fakt hezký, tak to může být úplně blbý. A nebo to může být úplně výborný… Malířství učí samo sebe. K malířství není potřeba učitel. Když má člověk barvy, nástroje, podložky, tedy materiál, může se malovat naučit sám, když se tomu bude věnovat každý den. Existuje o tom tisíce dokladů. Je mnoho lidí, kteří nikdy nechodili do žádné školy a dělají výstavy po celém světě a jsou to úžasní malíři. Je třeba u někoho poznat, že jsou autodidakti, ale oni si právě na tom zakládají. Kdyby chtěli a začali se učit, tak už by dávno autodidakti nebyli, ale už by to třeba nebylo ono. To, co je dobré, se pozná a to špatné se také pozná, a to od kohokoliv. V případě, že na to chceš nasadit kritéria špatné a dobré. Sekretářkám, truhlářům, právníkům, doktorům a dalším lidem, kteří se věnují jiné profesi a přijdou k tobě do školy, tak by byl člověk blázen, kdyby jim dával kritéria. Já jsem třeba v hodnotící komisi diplomových prací a z povinnosti musím nasadit určitá kritéria. Přestože se mi nechce, tak musím říct, co je lepší a horší, co se mi nelíbí… Ale u lidí, kteří se věnují jiným profesím, a chceš je hodnotit, tak nejlépe je chválit chválit a občas třeba poradit,  kde by se to dalo zlepšit…nejlépe je vypnout ten hodnotící kolovrátek - svou mysl, své představy o tom, že je něco dobré a něco špatné, a vcítít se do díla, často zjistíš, že všechna jejich díla jsou vlastně dobrá. Já totiž, když tvým ateliérem procházím, tak málokdy tam vidím něco, co by bylo špatné, co by se mi nelíblo, je to vždy úhel pohledu a taky okolnosti a směřování kritizovaného.


N: Na tom je hezké už to, že tam tito lidé tráví svůj čas a věnují se tvorbě.


M: Přesně tak, a to znamená…žádné negativní vedllejší účinky, i když se to stane drogou. Může se to totiž stát každodenní potřebou, ale nejsou žádné neblahé vedlejší efekty.  Je to relativně zdravotně nezávadné. Je to zdravotně velmi podpůrné a terapeutické v mnoha ohledech. To je ten důvod, proč se lidé věnují malířství a také tak získají čas pro sebe. Vytrhnou ze svého dne, kdy se věnují práci, rodině a podobně, dvě hodiny, kdy se věnují sami sobě. Jdou do školy, užijí si cestu tam a zpět, staví se na pivo… Mají se zkrátka dobře a je to relax. Po určité době, kdy se to naučí, tak si začnou malovat i doma. Je to celosvětově se mohutně rozvíjející zábava.


N: Proto se teď výrazně zvýšil prodej výtvarných potřeb.


M: Jistě, je to celosvětový fenomén, protože si lidé uvědomili, že je to příjemné. A tito amatéři u toho málokdy trpí. Profesionálové mají často problémy s tím, že na sebe nasadí kritéria a také neví, co malovat, protože už toho namalovali mnoho a bojují o obraz a důvod vůbec malovat atd...


N: Lidé, co chodí malovat za mnou, jsou rádi, že obraz vznikne. Pověsí si ho na zeď a rodina a přátelé jejich díla chválí.


M: A mnohdy jsou to úžasná díla, právě z toho důvodu, že nemají pozadí toho profesionalismu, kdy je člověk zmatený a je neustále vystaven kritice, svojí vlastní i kritice blízkých a odborníků, která je velice často oprávněná. S tím souvisí i to, že lidé nechtějí rady. Lidé si totiž myslí, že všechno ví nejlépe. Když narazí na někoho, kdo něco ví lépe, tak jsou velice často v opozici, protože nemají o problému tušení, a tím může být filozofie, finance, zemědělství, pivo a cokoliv jiného.Politika. Jistě.


N: Hodně lidí si přinese místo modelu fotku a obkreslují ji a tak vznikne ten obraz. Myslíš si, že je to tak v pohodě?

 

M: Tak určitě…samozřejmě, že je to v pohodě a vysvětlím to. Nejdříve si musíme vyjasnit termíny, co je to obraz, co je to v pohodě a co to je, když se někdo připravuje na tvorbu obrazu. Vše jedno jest. Někdo chodí krajinou a vyhledává si pozici, kde si zítra sedne a bude malovat, co vidí. Jiný svlékne svou starou a namaluje ji. Další si vezme již existující slavný obraz a bude se ho snažit namalovat stejně. Já jsem Monu Lisu maloval tak, že jsem papír natřel oranžovou barvou a Monu Lisu jsem na něj vysypával hypermanganem. Udělal jsem jich několik, ale bohužel se všechny tyto obrazy ztratily.

 

N: Do mokrého laku?

 

M: Ano, přilepí se to samo…

Někdo si vezme fotografii, což je již sám o sobě hotový obraz, a považuje ji za model. Třeba i smradlavé ponožky se dají udělat dobře a jakýkoliv detail fotografie. Jde jen o to, jak to namaluješ.  Když maluješ obraz, tak vytváříš novou a umělou realitu. Je to komplexní činnost, na jejíž výstavbě spolupracuje celá bytost. Na výsledku se podílí kvalita barev, štětců a plátna daleko méně, než síla záměru. Bez vědomí se totiž nemaluje. Když je člověk v bezvědomí, tak leží někde na zemi. Když je při vědomí, tak se do obrazu obtiskne celá podstata člověka. A proto některé obrazy, i když jsou úplně banální, třeba jetel na poli, kvetoucí hrušky a podobně, jsou vynikající obrazy a lidi jsou jimi fascinování proto, že tam právě došlo k magickému zázraku  zaznamenání trojrozměrné věci na dvourozměrné ploše .

 

N: Připadá mi, že pokud má člověk silné téma a má pocit, že to musí namalovat, tak už není takový problém to namalovat. Problémem často je téma najit. Já si třeba téma mnohokrát rozmyslím, a pokud není silné, tak to nenamaluji.

 

M: Někdo to má tak jiný onak…Je to často klasika u lidí, kteří nemalují, nebo malují málo. Ti si myslí, že záleží na tom, jaké mají téma. Pořád hledají něco hezkého. Ale krása obrazu, jeho síla nemá  s modelem či tématem mnoho společného, obraz je samostatná věc a jeho krása je v něm samém, v jeho kvalitě, formě, barvách na něm atd…každopádně není tu žádné pravidlo či přímá úměra…

 

N: Nějakou hezkou fotku. 

 

M: Hezkou fotku, hezkou ženu, hezký pohled do krajiny.

 

N: A ještě to musí něco vyjadřovat.

 

M: Ano, a nevyjadřuje to vůbec nic. Žena vůbec není hezká na tom obraze, krajina je malířsky špatná a působí blbě…autor neumí používat barvy…zelené krajiny ze zelených přímo z tub je amatérův ráj… Člověk, který maluje často, tak i když maluje škaredou ženskou, nebo chlapa, kterému visí divně na stehnech pták, tak vytvoří nádherný obraz…jako třeba včera, když jsme koukali na obrazy Luciana Freuda…

 

N: Některé školy nabízejí, že zážitek z výtvarné dílny může rozvinout kreativitu i v jiném oboru. Člověk se stane více kreativní i v jiných oblastech. Například, když se člověk věnuje psaní textů, tak se rozvine i v jiných oblastech. 

 

M: Je to velmi pravděpodobné. Jakákoliv lidská činnost je vlastně art, je umělá. Umění je od slova umělý, vytvořený a umět. V dnešní době jsou dokonce ve výtvarném umění zabudovány myšlenkové postupy a duchovní systémy, které dříve nebylo možné použít,  nikdo by je za umění nepovažoval… rejstřík toho co je považováno za umění a je umění je široký. ..zahrnuje jakoukoliv lidskou činnost od prostého malování obrazů, po vykopanou díru v zemi či jen zapsaný koncept na papíře…

 

N: Motorky jezdící po silnici.

 

M: Cokoliv. Člověk je vždy kreativní, když něco dělá. Vždycky z té práce, pokud k tomu má předpoklady a intelekt, může vytvořit umění. Jsou dělníci, kteří strašně dobře kopou. Celý život kopou a mají neuvěřitelnou výdrž a sílu. Když takový člověk získá zahradu, tak si ji může překopat na hrad. Udělá land art, který by jiný člověk nedokázal, protože by na to neměl páru. Jiný člověk zase celý život počítá matematické úlohy a matematika je celá umělá - umění. To je naprostá dohoda, o které se tvrdí, že má logiku…má to logiku pouze matematickou a je na tom postavená současná společnost . Také vidíme, jak je na tom společnost bídně. Čím více se matematika učí, tím je na tom společnost hůře. Je tedy jasné, že se tato část umění stala dominantní pro učební osnovy. Záhada je, proč se malování a kreslení také více neučí. Dříve totiž matematici a vědci  často velice dobře kreslili a milovali to. Dneska lidé umí matematiku a myslí si, že jsou kvůli tomu důležitější než ti, co jenom čmárají. Je to kvůli tomu, že si o matematice lidé myslí, že je neuvěřitelně důležitá. Důležitá není vůbec. Stavitelé katedrál vůbec neuměli složité rovnice. Měli kolík, provaz, pravý úhel, olovnici a duši plnou stavby. Tu postavili tak, že na ní všichni zírají a nechápou to. Dnešní matematici počítají ty matematické rovnice, které tam stavitelé tehdy samovolně uplatnili. Geometrie je spjata s člověkem.  Lidé naprosto přesně cítí geometrii., vidí co je polovina, třetina, zlatý řez mají v sobě zakodován…je to náš princip, princip přírody…Staří myslitelé věřili, že lidská duše je postavena na geometrii.

 

N: Sedí to.

 

M:Sedí to. Má to zlatý řez v každém detailu. Je to přirozená matematika.

 

N: Když tě poslouchám, tak mi přijde, že každý člověk, když si najde tu správnou cestu, tak může udělat umění a může to být třeba i pekař.


M: Zcela jistě, každý chleba je úžasná socha a to ve všech stádijích výroby…natož pak dobře vypečený…

A teď Ti já dám otázku. Myslíš si, že Buddha byl umělec? Nebo třeba Ježíš Kristus?

 

N: Tak asi šel po správné cestě. Buddha v pohodě. Myslím tím, že umění je najít tu správnou cestu.

 

M: Buddha samozřejmě byl umělec. Umění je totiž umělé a je to vše, co člověk dělá. Jakákoliv věc je umění. Výšivka na šatech je umění, tisíc let staré na sucho poskládanéí zdi našich předků v Chorvatsku jsou umělecká díla. Správná cesta je vždycky dobrá. K tomu, aby člověk šel po správné cestě, musí mít správnou pozici, správné myšlení a záměr. Správná cesta je jakákoliv cesta. Není možné, aby duše šla nesprávnou cestou. Není možné, aby se narodil nějaký člověk a nebyl správný. Každý člověk je správný, protože je správně postavený od hlavy až k patě zevnitř i zevně, má ruce, nohy, hlavu. I když nemá nohy, tak je správný. Každá duše vždycky jde správnou cestou, někdy to tak ovšem nevypadá – to je prostě záhada života...


N: To je pravda. Když zpětně přemýšlím, tak mám pocit, že to tak ke mně všechno patří, a to i různé věci, příběhy, člověk to zaintegruje.

 

M: Všechno. Každý člověk žije od narození do smrti správně a je na správné cestě….cíl ho nemine… Dokonce je vždy na duchovní cestě. Člověk totiž nemůže jinak, protože je jenom duch či lidské vědomí. Podstata člověka není hmota. Podstata člověka je nehmotná, je myšlenková. Náš tělesný  masokombinát je samozřejmě také duch. My si akorát myslíme, že není. Atomy, které máme v každé buňce, se pohybují v nekonečném prázdnu, tak kde je pak ta pevná hmota…Naše tělo nemůže být jiné, než vesmír. Je to stejně komplikované, stejně sestavené. Ten, který to stvořil, to jinak neumí udělat – asi to bude Umělec.

 

N: To mi připomíná to, o čem jsme mluvili původně. Normální člověk, když se věnuje své profesi, tak díky tomu, že maluje, hraje si s barvami, patlá si štětcem na plátně, tak se uklidní a může se dostat do relaxace. Poté si může uvědomit právě to, co jsi říkal.

 

M: Člověk, aby mohl pracovat s barvami jako malíř a vnímat barvy, musí zapojit pravou mozkovou hemisféru a upozadit levou. Matematika při tvorbě běžně rukama malovaného obrazu nemá žádný význam, přestože jsou obrazy, které jsou vytvořeny matematicky či systémově v počítačích. Vždy je vše jinak.

Malováni je skvělé pro lidi, kteří skutečně nadměrně používají levou celé dny…

 

N: Třeba účetní.

 

M: Všichni lidi jsou dnes nuceni využívat hlavně levou mozkovou hemisféru. Je málo oborů, kde se využívá ta pravá, a to ve smyslu poezie a malířství. A tím, že se tito lidé věnují výtvarné tvorbě, tak mají pocit relaxace a něčeho zajímavého. Lidé to totiž pořád mají v sobě. Malířství je nejstarší, nejcennější a sahá sto tisíc let dozadu. Kvůli tomu lidé, když namalují obrázek, i když je to třeba blbost, mají radost. Jsou šťastní a dají si to doma na zeď. Určitě to těm lidem může pomoci, ale vůbec nemusí. Většinou to vůbec nepomůže jejich profesi, ale nemůžeme to vědět a může se tak stát. Třeba chirurg, který musí být neustále přesný, tak různě relaxuje. Hraje golf, má sex, nebo třeba maluje. Velice často malují lidé, kteří mají takové zaměstnání, že nesmí udělat v práci mnoho chyb.Těmto lidem dělá radost, když mohou dvě hodiny dělat chyby a nic se neděje. Malíři profesionálové často trpí, trápí se, jsou neklidní, pociťují nedostatek uznání atd…ego zduřelé si žádá pocit…


N: Někteří malíři to mají těžké..

 

M: Ano, protože se snaží být profesionálové. Jdou do toho boje, kde kritéria tvoří vždy lidé, Je to vždy dohoda a spousta malířů se necítí dobře….nejen že strádají finančně… A zvlášť studenti jsou neadaptabilní na společnost. Myslím si, že to je identické u všech profesí. Je to otázka povahy, okolností, zděděných genů, protože malíři byli většinou totálně společenští, nejlepší obchodníci a někteří i diplomaté. To je novodobá představa. O nespolečenskosti umělců, pravý opak je pravdou…O nejbohatším českém malíři M. Alši se natočil film o tom, že to byl nejchudší člověk. Drtivá většina malířů je v pohodě. Představa, že se malíř neumí ve společnosti chovat, je omyl. Lidé podpoří malíře. Malířem jsem se prohlásil v roce 76 a mělo to samo o sobě velký vliv. Všichni to respektovali, a to i na vojně....

 

N: Děkuju za rozhovor!

 

 

 

Workshopy - jednodenní výtvarné kurzy - PRAHA 2, BALBÍNOVA 28 - TEL: 777 422 022

  Hedvábí je jemný a krásný přírodní materiál, máte chuť naučit se s ním pracovat?  V rámci kurzu malování na hedvábí pro začátečníky a mírně pokročilé se každý účastník naučí napnout hedvábný šátek či šál na rám, seznámí se se základními principy malby na...
  Kreslíte či zkoušíte doma malovat portréty podle fotografií, hledáte v knihách či na internetu návody, jak zachytit tvář, aby si výsledek byl podobný? Pojmy jako perspektiva, podhled, nadhled, proporce, kompozice, stínování možná již znáte, ale jak s nimi pracovat při samotném...
Velikonoční workshop pro děti Určeno pro všechny, kdo má rád jaro s jeho svátky, svěžími barvami, malovanými vajíčky, zvířecími mláďaty. Budeme tohle všechno malovat ve velikonočně vyzdobeném ateliéru. Tenthle workshop bude o barvách a přírodě, veselých motivech, zvířatech. Starší děti mohou...
  "Malíř musí už na počátku poznat, že to pravé se skrývá v jemnosti a subtilnosti.“       (Su Tung- pcho)   V rámci kurzu Malba akvarelem se seznámíme s technikou malování vodovými neboli akvarelovými barvami, ukážeme si, jaké možnosti tento způsob malby nabízí, jak...
  Japonská kaligrafie šodó je výtvarným a zároveň meditativním způsobem psaní japonského textu, tvořeného čínskými znaky (kandži) a japonskými slabičnými abecedami (katakana, hiragana). Japonská kaligrafie – na rozdíl od evropské – klade větší důraz na proces psaní než...
2 v jednom. Studenti budou na začátku rozděleni do dvou skupin na začátečníky a pokročilejší, kteří již základy perspektivy ovládají. V těchto dvou malých (do 5 osob maximálně) skupinách pak bude probíhat výuka odlišně podle stupně pokročilosti budou voleny úkoly od jednoduchých po složitější....
  Workshop Street artu a graffiti nás seznámí s tématy a technikami, které používají streetartisté. Tradiční graffiti umělci tvoří "na ulici", mnohdy jejich obrazy a díla mají i několikametrové rozměry. Street art není jen "práce se sprejem", ale zahrnuje mnohem více technik a médií - jako...
Kreslíte či zkoušíte doma malovat portréty podle fotografií, hledáte v knihách či na internetu návody, jak zachytit tvář, aby si výsledek byl podobný? Pojmy jako perspektiva, podhled, nadhled, proporce, kompozice, stínování možná již znáte, ale jak s nimi pracovat při samotném kreslení?...
  Máte v hlavě představu, myšlenku, skoro již "vidíte svůj obraz" a rádi byste si ho namalovali? Inspirací Vás svrbí prsty a jste krůček od toho pustit se do malování? Tak jste tu správně!   V rámci kurzu  Akrylová malba pro začátečníky si krůček po krůčku ukážeme práci s akrylovými...
  "Také obdivujete obrazy expresionistů? Jak umí brilantně pracovat s barvou, s její hmotou. Jak dovedou volně tvořit a malovat? Pojďte se s námi naučit malovat třeba špachtlí a s úsměvem!"    V kurzu "Vášnivá exprese" jsme pro Vás připravili několik zajímavých technik a...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Napište nám

Těšíme se na komunikaci s Vámi! :)