Recenze výstavy: František Kupka 1871–1957 (07. 09. 2018 – 20. 01. 2019)

František Kupka je známý především jako „otec abstraktního malířství“ (avšak dodnes se o tom, kdo vskutku založil abstraktní malbu, vedou odborné spory), začátky malířovy tvorby ale nalezneme ve figurálním a symbolistickém zobrazení. Kupka se v podstatě od začátku stavěl kriticky ke konvenční, tradiční umělecké reprezentaci a postupně se od figurace více a více vzdaloval. Jeho zájem o geometrické prvky a strukturní uspořádání ho přivedl k tomu, že figuru začal rozkládat, a to zejména pomocí barvy. Motivy začaly plynule přecházet v abstraktní tvary či barevné plochy. Barva hraje v Kupkově díle velice důležitou roli, jelikož mu umožňuje osvobozovat prostorové vztahy od konvenčního zobrazení; soustavy barevných skvrn, které nalezneme i v Kupkově tzv. „přípravné fázi k abstrakci“, zachycují pohyb. Vliv na Kupkovu malbu měla bezpochyby i architektura a její směřování vzhůru – vertikála se stala pro malíře zásadním východiskem při abstraktní tvorbě, pro kterou je charakteristická dekonstrukce tvarů a ještě důkladnější práce s barvou, kdy se Kupka snažil o vyjádření energického potenciálu barev, a to tak, že každé barvě přiřadil tvar odpovídající její povaze. Kupkova díla zobrazují rytmus a pohyb jakožto zdroj veškerého bytí.

...

Příklady přiřazení určitých tvarů barvám podle toho, jak na Kupku působily

Výstava má, jak již bylo zmíněno, chronologický charakter a má za úkol provázet návštěvníka přes jednotlivé fáze malířovy tvorby. Realizace chronologické koncepce mi však v daném případě nepřipadá nejšťastnější, jelikož návštěvník se v prostoru podobnému labyrintu lehce ztratí a přestane následovat očíslované úseky reprezentující tu kterou fázi umělcovy kariéry, a chronologie je ta tam. (Jsem sice toho názoru, že zrovna Kupkovy obrazy nemusí být nutně vnímány na základě chronologie, avšak pokud je výstava retrospektivní, měla by se svého cíle držet a vhodně jej realizovat.) Trochu záhadné mi rovněž přišlo to, že pouze u několika obrazů si může návštěvník přečíst jejich možné interpretace.

...

„Labyrintové“ uspořádání výstavy

Nejvíce na výstavě oceňuji fakt, že kromě Kupkových obrazů ze sbírky Národní galerie, byly zapůjčeny obrazy z Francie, USA i ze soukromých sbírek. Návštěvník má tak možnost obeznámit se s obrazy, které předtím neviděl a/nebo neznal.

Dokument o Kupkovi, který se promítá v závěrečné části výstavy, taktéž přispívá k celkové edukační hodnotě výstavy, stejně tak i vystavené Kupkovy ilustrace (zejména knižní) – málokdo totiž ví, že Kupka působil i jako ilustrátor.

Celkově výstavu hodnotím velmi pozitivně, na Kupkova díla bych se dokázala dívat celé hodiny, a to především díky jejich meditativnímu a do jisté míry intimnímu charakteru. Výstava totiž skrze souborné představení Kupkovy tvorby odkrývá pohled do malířovy mysli, zadumané i hravé zároveň.

Obrazy Františka Kupky vnímám jako vysoce synestetické. Vyvolávají ve mně touhu se jich dotknout, ponořit se do barev, které k sobě důvěrně lákají, nechat se jimi absolutně pohltit a sama se stát barevnou skvrnou nebo geometrickým tvarem na plátně mistra.    

...

Jeden z obrazů (Původní, 1911-13), který jsem na výstavě spatřila úplně poprvé                     Příklad nabízené interpretace vedle obrazu