Malování olejovými barvami pro začátečníky - reportáž z kurzu olejomalby v našem výtvarném ateliéru!

Místnost je plná lidí – kupodivu dorazilo spousta mužů, to se obvykle nestává na workshopech. Ale pravda, malujeme olej; dobře, že se to v místnosti hemží samými mistry.

Náš lektor je taky mužského pohlaví, jmenuje se Tomáš Spěvák a tentokrát nás povede celých sedm hodin, když tedy nepočítáme přestávku na oběd.

Malé překvapení pro ty, kteří si mysleli, že celý kurz bude o stání u plátna a výuky techniky. Velký omyl. Olejomalba natolik letitá a vlastně i natolik složitá – alespoň co se přípravy a vrstvení týče, že je dobré chvíli posedět a poslechnout si exkurz do světa imprimatur, barev, štětců, pláten nebo oleje. Samozřejmě nechybí ani krátký úvod do historie techniky jako takové. Velkým přínosem – a to Vás může Tomáš Spěvák za dobu jednoho dne skutečně naučit – je ozřejmění toho, na co si dát pozor, co rozhodně nekupovat, kde naopak můžete sehnat ty nejlepší štětce, jaký je mezi nimi rozdíl, jakých se olejů se rozhodně vyvarovat, který po nanesení na plátno postupně žloutne a tak podobně. Jestli jste si mysleli, že teoretická škola končí a tradá malovat, tak budete ještě na chvíli ve svém úmyslu pozdrženi. Jestlipak už jste si zkoušeli napnout plátno? Že ne? Tak hybaj do ruky kladívko, blind rámy a hurá. Jestli se dílo podařilo poznáte podle toho, že se vám to nikde nekřiví. Pak ještě připnout samotné plátno; když je moc navolno, přitlouct klínky. Pořád to není všechno, kouzelné slůvko imprimatura tu určitě ještě jednou zazní, protože máte sice našepsované plátno, ale chybí mu podkladová vrstva. Všichni natíráme až se z nás kouří, po plátně to různě stéká, tvoří se flíčky, jenže i to je dobře, takže si můžeme oddechnout a – najednou je tady obědová pauza.

Pokud jste si nic nepřinesli a nemáte hlad, můžete teď v zadním „traktu“ ateliéru posedět a listovat v knížkách, načerpat inspiraci. Pokud byste se chtěli skutečně věnovat jídlu, doporučuji přinést si vlastní skicu nebo něco, na čem chcete pracovat, ať vám to jde rychleji od ruky. Nezdá se to, ale v zápalu tvorby nakonec zjistíte, že na samotné malování zase tolik času nezbývá a už kvůli vrstvení oleje bude asi lepší být pomalejší, rozvážnější a dodělat si dílko doma – základní pomůcky pro olej si budete moc nakoupit rovnou v ateliéru, takže žádný strach, že byste od něj museli na dlouho opustit. Kdo pracoval hojně v předchozích časech s temperou nebo akrylem, možná bude chvíli vykolejený z toho, jak se chová olej, jak vám to pod rukama „nejde“, protože se mu nechce dělat, co si vy přejete. Někdy i zapomenete namáčet štětce do skleničky s olejem. Možná si teď ťukáte na čelo, ale věřte, že ruka hlavu moc neposlouchá a podvědomě děláte přesně to, na co jste automaticky naučení, i když jste už o oleji leccos četli a rámcově víte, jak se chová.

Pokud překonáte počáteční úskalí a podaří se vám namíchat správnou barvu, už vám nic nebrání v malbě. (Možná jen malé doporučení, pokud jste zvyklí na kvalitní štětce a nechce se vám používat  erární a myslíte to s olejem do budoucna vážně, rovnou si přineste vlastní.) Obrovská výhoda oleje tkví v tom, že pokud nejste s výsledkem spokojení, stačí dosavadní práci hadříkem jednoduše setřít. Ale žádný strach. Kolem vašeho stojanu se samozřejmě tu a tam mihne Tomáš Spěvák, aby vás navedl a poradil, co s barvami i samotnou kompozicí. A po čtyřech hodinách tréninku stačí už obraz uložit do ateliéru a po zaschnutí si pro něj přijít. A je to! Že ten olej není taková šlamastika, jak se na první pohled zdálo?