Kdo byla Marie Čermínová?

Studovala uměleckou školu, největším učitelem a inspirací pro něj však byl malíř Jindřich Štýrský, se kterým se přátelila po celý život. S ním také odjela v roce 1925 do Paříže, kde společně založili nový umělecký směr, který nazvali "artificialismus", který měl být jakousi poetičtější formou surrealismu. Navazovali na tradici magického realismu české skupiny Devětsil, která se snažila o lyrickou atmosféru obrazu.

Po návratu do Prahy se pak Toyen velmi přiklonila k surrealismu, musela však tvořit v utajení, protože její malby nebyly tehdy přijímány nacisty. Nakonec se z politických důvodů opět přestěhovala do Paříže, kde už zůstala po zbytek života a stala se tam velmi uznávanou malířkou.

Byla avantgardní ženou, která se odmítala přizpůsobovat konvencím společnosti a pojetí tehdejší ženské role. Také z toho důvodu si zvolila svůj bezpohlavní pseudonym a mluvila o sobě prý v mužském rodě. Žila pro svou tvorbu, nikdy se příliš neprosazovala a vždy ignorovala požadavky galeristů.

Většinu svých samostatných výstav tato malířka pojala jako manifestaci přátelství se surrealistickými básníky, se kterými spolupracovala. Básně pro ni psali například Vítězslav Nezval, André Breton, nebo Benjamin Peret.

Její obrazy se vyznačuj častým používáním různých symbolů, například vejce, mušle, oční bulvy... Tvořila imaginární krajiny, kritizující válku, ale namalovala také mnoho velmi sexuálně nabitých obrazů, za které byla tehdejší společností zavrhována. Její díla jsou plná hádanek, fascinujících halucinací a snové atmosféry. Nebála se svobodně zobrazovat erotické výjevy. Humorným způsobem například vyjádřila fakt, že ženy mají obrovskou moc nad muži, ve své sérii ilustrací ke kontroverzní knize s názvem "Jednadvacet", kde hlavní roli hraje žena a muž je vyobrazen jen jako penis bez těla...