Komentovaná prohlídka: Výstava EX POST - VIKTOR FREŠO - 25. 6. 2018 od 18:00

Viktor Frešo – EX POST

Nepřehlédnutelná figura současného česko-slovenského umění Viktor Frešo se připomíná  v Nové  galerii jednotným výběrem své umělecké produkce, zahrnující sérii svébytných abstraktních obrazů, které se napínavě konfrontují s několika velkými plastikami, známými jako Pičus. Obrazy vznikaly v letech 2012 až 2015, a Viktor v nich uplatnil setsakrapoučenou estetiku v kombinaci s uvolněnou spontánní gestickou malbou, která se ovšem drží pevného konceptu. Posouvání estetických kritérií a současně zkoumání možností aktuální vizuální tvorby, která dohledává jasná a srozumitelná témata, nenudí a přitom klade na diváka své nároky, je zřetelnou devizou tohoto slovenského umělce.

Narodil se 22. června 1974 v Bratislavě v rodině beatového hudebníka Fedora Freša, který působil mimo jiné v legendárním M efektu. Viktor studoval na bratislavské Vysoké škole výtvarných umění a na pražské Akademii, kterou absolvoval v roce 2005. V současné době žije a tvoří v Bratislavě. Jeho zřetelně aktivní umělecké počiny využívají rozličné formy, od akce a fotografií až po sochařství, objekty a malbu, když zřetelný je příklon ke strategiím postprodukce. Frešovské arteficiální výstupy mohou být stejně tak komplikované jako přímočaře jednoduché, stejně tak provokativní, vtipné a vyzývavě směšné jako kontemplativně zaostřené. Viktor je totiž příliš bystrý a nepokojný na to, aby se nedokázal dívat na svět umění z nadhledu, ale zároveň je schopný brát umění zcela vážně, konceptuálně a odpovědně. Dokáže tak pracovat v modu disonantně kontemplativních paradoxů, vzájemně souzvučných do té míry, jak si lze jen v recentní době představit.

Viktor důsledně pracuje v cyklech, když dané téma prošacuje ze všech stran, při čemž je podstatná důslednost, se kterou vstupuje do hry postkonceptuální kreativní impertinence, schopnost domýšlet konsekvence, využívat po svém různé mody tvorby, od minimálních geometrií přes seriálnost až po zkázněně rozvášněnou expresi, od zobrazivých tendencí až po krajně stylizovanou abstrakci. S tou máme co do činění právě na vinohradské výstavě, když cítíme stejně tak akčně performativní ráz maleb, tak touhu prozkoumat na velkých formátech, jak malba vzniká,  funguje a působí. Možná, že šel Viktor až napráh drzosti, se kterou se pustil s lehkostí do mnohačetné abstraktní série, současně je však znát jeho precizní odpovědnost k práci a odzbrojující znalost malířství. Důsledná rekognoskace terénu je ostatně pro postkonceptuální Frešův přístup zásadní. Dochází možná k paradoxnímu bodu, kdy si lze říci, že už dál nejde umění, a zejména malířství, posouvat, nicméně právě tento moment je vzrušující do té míry, aby Viktor dokázal, že tomu tak není. Jeho postexpresivní gestická abstrakce je toho stejně dobrým důkazem, jako už veleznámá série Pičusů, svého druhu tradiční figurální plastiky, rozličně modifikované a artikulované do tří poloh. Téma Pičuse není třeba nijak přibližovat, Pičusy je prostoupen náš svět vezdejší, a nutno jen poznamenat, že Viktorova stylizace je odzbrojujícně reprezentativní, a svědčí o tom, že i pole sochařství není umělecky rezignovaný terén.

Není lepší nápad, než začít léto s frešovským expostuměním.

Martin Dostál