„Back to school“ – Malování kreslení s Linkou bezpečí

Bylo příjemné sobotní poledne, když jsme celí nedočkaví nakládali do auta malířské stojany, štětce, barvy, pastely, pastelky, destičky a papíry a vyrazili z našeho vinohradského atelieru směrem na Anděl. Před obchodním centrem nás přivítaly milé organizátorky a my mohli začít chystat tu správnou malířskou atmosféru. Než se přiřítily první děti, zbylo nám ještě trochu času si sednout s dobrou kávou a chvíli pozorovat dění okolo. Slunce pozdního léta pálilo do výloh obchodního domu a různí lidé se bez ustání hrnuli dovnitř a ven. Upravené dámy na podpatkách, unavené maminky s kočárky, opálení svalovci v bílých tričkách, sebevědomí teenageři, rodiny s dětmi, všichni s nezpochybnitelným a samozřejmým cílem – jít nakupovat… Tramvaje řinčely, jedna za druhou nás míjela, každá plná uspěchaných lidí. Od mraku slibujícího déšť nad bývalou synagogou přilétali odpoledním sluncem ozáření holubi sezobat drobky kolem odpadkových košů. Až teprve po pár minutách sledování celého toho cvrkotu jsme se zaměřili na známou temnou stránku Anděla. Urousaní stařečkové a stařenky ve špinavých hadrech, zmoženi chudobou, alkoholem a bůh ví, jakým osudem chraptivým hlasem hlásali světu své bludy nebo prosili kolemjdoucí o drobné. Vedle nich se na zemi poflakovali typičtí bezzubí drogově závislí neurčitého věku se strhanými obličeji. A samozřejmě stále veselé a spontánní bezprizorní romské děti. Ty byly také u našich malířských stojanů jako první a malovaly s největším nadšením. Díky nim najednou naše stanoviště nebylo prázdné a čím dál víc dětí jevilo zájem. Děti všech věkových skupin přemlouvaly rodiče, aby se mohly u nás zastavit a namalovat obrázek. Jeden většinou nestačil a tak museli rodiče mít dostatek trpělivosti. Dětí přibývalo, všechny stojany byly skoro pořád zaplněné a vznikalo jedno úžasné dílo za druhým. K tomu nám začal zpívat vymóděný finalista televizní pěvecké soutěže Superstar a my se náhle ocitli v centru dění. Romské děti nám dělaly společnost po celou dobu konání akce. Jakmile zaregistrovaly, že pěvec odložil mikrofon, už prosily organizátorku, jestli by si mohly také něco zazpívat. Ihned dostaly svolení a vyumělkované písně s hlasitým doprovodem z reprobeden vystřídal zpěv romských holčiček. Nebojácně a z plna hrdla vystřihly několik energií nabitých cigánských melodií. Roztomilé bylo, že českou klasiku „Skákal pes“, přesto že se snažily, moc nezvládly. To už se odpoledne chýlilo ke konci a my jsme museli začít, příjemně unavení, vše sklízet. Dětem to bylo líto, ale čas bohužel vypršel. Tak doufáme, že se brzy dočkáme opakování!

Více fotografií zde