Stručný vývoj olejomalby v evropském malířství

21.07.2013 09:40

Zátiší malováné technikou olejomalby

 

Vývoj olejomalby - malování olejem je poměrně pomalý a starý proces, který se může datovat již od 12. století, svého prvního vrcholu dosáhl v malbách nizozemským malířů v 15. století. Již ve 12. století jsou první písemné pokyny - k malbě s barvami, jejichž pigment je pojen lněným olejem. Od středověké tempery k ranné olejomalbě lze mapovat právě ve složení barev - v poměru jednotlivých slože, oleje a bílkovin.

Ranná olejomalba je založena na příměsi bílkovin k oleji, poměr složek není stály a nzanačuje, že vaječné bílkoviny se používaly nejen jako ředidlo, ale také jako prostředek, který urychloval schnutí.

Pokud se podíváme na italskou temperu 14. století, některé vrstvy jsou s převažující bílkovinnou složkou, některé vrstvy - zvláště lazury, jsou již pouze olejové. Nizozemská malba typu Jan van Eycka se snačí již převažující olejovou složkou, pojidlo však stále obsahuje bílkoviny.

celý text o vývoji olejomalby

 

Přelom 14. a 15. století je ve znamení mnoha receptů na čištění olejů, Nizozemci uplatnují tyto recepty v praxi. Důkladnější výstavba malby, svítivost obrazů, kterou najdeme u Van Eycků. Právě principy rozvíjené obrazy bratry Van Eyckovými jsou plodem staleté tradice, která je živá již v dílech jejich předchůdců.

I v italské malbě můžeme sledovat postupné odvracení od klasické vaječné tempery, s jejím charakteristickým čárkovaným a hladce schnoucím povrchem, k čisté olejomalbě.

Olejové barvy -  jejich transparentnost, vlastní lesk, neuvěřitelné možnosti při samotné malbě - jako plynulost modelace, odstupnování valérů, neuvěřitelná hra lazurních efektrů a volných tahů štětce, to vše byly argumenty, které způsobily odklon od vaječné tempery směrem k malbě olejem. Velcí renesanční a barokní umělci - dostali do ruky nástroj, improvizovali, neváhali experimentovat a snažili se svobodně využívat technologických možností nově vznikající techniky malby. Střídavě užívali různých typů a množství olejů vzhledem k pigmentům, tyto "pokusy" najdeme nejen od obrazu k obrazu, ale lze je nalézt i na jednotlivých částech jednoho obrazu. Různé typy emluzí byly účelově kombinovány s olejovými barvami i později, přidávání bílkovin do maleb lze zjistit až do děl 19. století.

Flámské a holandské malířství dosahuje ve svém "zlatém věku" absolutní technický vrchol. Právě technika malby olejovými barvami sehrála ve vývoji evropské malby rozhodující úlohu.

Od 18. století se technika malby olejovými barvami začíná uvolnovat, v určitých obdobích začíná převládat způsob malby "alla prima".  Při nedodržování důsledného principu způsobu malby "do mokrého", kdy dochází k přemalbám, pozbývá olejomalba základní smysl a vede k úpadku. Olejomalba je komplexní, v současné době právě kombinování této techniky s umělými disperzemi, které mohou nahradit a svými vlastnostmi předčít přírodní emulze.

 

Workshopy - jednodenní výtvarné kurzy - PRAHA 2, BALBÍNOVA 28 - TEL: 777 422 022

Nebyly nalezeny žádné záznamy.

Napište nám

Těšíme se na komunikaci s Vámi! :)