Velký rozhovor s Ninou Hedwic Mainerovou

11.03.2011 13:31

V této aktualitě Vám přinášíme rozhovor s majitelkou a jednou z lektorek našeho výtvarného ateliéru. Vypráví o svém studiu na ČVUT a co jí vedlo k otevření kurzů kreslení. Možná se i dozvíte, co Vás v našich ateliérech čeká nového... 

 

Ahoj Nino, ty jsi vystudovala Fakultu architektury na ČVUT v Praze. Co Tě přivedlo zrovna k tomuto oboru?

U mě bylo rozhodování jednoduché, už odmalička jsem měla ráda kreslení, ráda jsem malovala a táhlo mě to k uměleckému světu, prostě „výtvarničina“ byla pro mě lákadlem, ale zároveň jsem se dobře cítila ve světě matematiky. Na gymnáziu jsem to vyřešila tak, že jsem chodila do třídy s rozšířenou výukou výtvarky a architektura na vysoké škole byla pro mě opět spojením obou dvou věcí.

 

Většina dívek v dětství sní o princích a o svém království. Jak to bylo s Tebou? Snila si spíše o tom, že si to království sama navrhneš a postavíš?

(smích) Dobrá otázka… Těžko říct, napadají mě dva způsoby, jak tuto otázku pojmout. Pokud myslíš království ve smyslu architektonický prostor, tak to by samozřejmě bylo lákavé si navrhnout a postavit podle sebe… Hlavně žádné extrémy, lidské měřítko, hodně stromů, materiály, které voní…

Když si mluvil o snech a království, evokuje mi to trochu také něco jako „vysněný svět“, realitu, či spíše prožitek reality, který si vytváříme sami podle svých přání a vnitřního puzení. Věřím v to, že lidi jsou tady na světě s nějakým „úkolem“, že mají během svého života potkat určité lidi, prožít určité situace a tím se dejme tomu něčemu naučit, něco poznat… Z tohoto pohledu jsme vlastně tvůrci své reality taky trochu my sami a třeba můžeme do toho svého vysněného království nějak vstoupit… Co já vím, nechci filozofovat. Určitě nyní do mého království patří barvy, palety a stojany.

 

Jaký byl Tvůj nejzáživnější příběh ze studií na ČVUT? A doporučila bys studium po svých zkušenostech i ostatním dívkám?

Zážitků bylo více, těžko vybrat nejzáživnější. Co se výuky týká, od totálního zděšení, kdy jsme v prváku měli celou jednu přednášku o rozměrech cihly, až k nervovému vypětí a pořádné zkoušce ega při odevzdávání rysů v deskriptivní geometrii. Obdiv k učitelům, kteří s námi prolézali pražské sklepení, či krovy kostelů, radost nad prvními projekty, ať reálnými či školními do šuplíku. Z člověčí stránky to byla první velká láska, jídlo v menze, večírky na Letné… Takhle zpětně si asi nejvíc cením kontaktů, které jsem během studia navázala, potkala jsem mnoho vzácných lidí, ať už mezi spolužáky či učiteli, s mnohými jsem zůstala v kontaktu jako kamarádka či kolegyně. Studium architektury bych asi doporučila, v praxi je to náročný obor, ale ve svém základě může být příjemným naplněním života.

 

Ale teď k Tvému ateliéru. Sama jsi spíše architekta, ale k malířství Tě to také láká. Jak si se k tomu vůbec dostala a co Tě rozhoupalo si výtvarný ateliér otevřít?

Ano, jsem architektka, nyní se ještě věnuji svému doktorandskému studiu (pozn. téma práce: Digitální art-architektura) a zbytek času trávím v ateliérech. Už během studia jsem se ve svých projektech často pohybovala na pomezí mezi architekturou a dejme tomu výtvarným uměním či konceptem, pokud to lze od sebe oddělit. Tedy pomyslný krůček z architektonického do výtvarného ateliéru byl nasnadě. Důležitým okamžikem bylo, když jsem potkala svého manžela (pozn. malíř Martin Mainer), který je obklopen obrazy a už nebylo úniku…

 

V dnešní době máš pět ateliérů v Praze a jeden dokonce v Brně, více než stovku spokojených klientů. Těší Tě zájem o kurzy a všeobecně o umění v České republice?

Zájem o vzdělávání se ve výtvarném umění, či chceš – li o jakékoli sebevyjadřování se pomocí obrazů či jiných výtvarných děl, mě těší moc. Vycházím ze základního předpokladu, že pokud někoho baví něco vytvářet, vyrábět, vymýšlet, kreativně se vyjadřovat, většinou ho potom nebaví něco ničit či bourat… Zároveň při malování je třeba určitý stav, či moment soustředění, klidu, pokory. Při malování se člověk stává citlivějším, dochází k takovému „ošmatávání“ naší dušičky, je to niterný rozhovor se sebou samým, obrazy o nás vypráví příběh a to je to, co mě na tom láká.

 

Spolupracuješ s několika mladými, ale přesto už známými lektory, dá se říci umělci. Kde hledáš jejich spolupráci?

Tým mých lektorů je pro mě jedna z nejdůležitějších věcí. Učitel a žák, to by měl být pilíř naší školy. S výběrem lektorů si nechávám po profesní stránce radit vysokoškolskými pedagogy (pozn. Akademie výtvarných umění a Fakulty výtvarných umění v Praze). Po lidské stránce dávám hodně na svoji intuici, lektor u mě musí splňovat několik předpokladů – musí být v první řadě empatický, inteligentní, pokorný a skromný, musí umět vytvořit správnou tvůrčí atmosféru, musí naše studenty umět vyprovokovat k vyšším cílům, musí je umět  zapálit… Přijímání nového učitele je několikastupňový proces. Doporučení, či vstupní pohovor, potom několik hodin v ateliéru při lekcích, kdy jsem s učitelem přítomná a pokud vše klape a vznikají dobré obrazy a úsměvy na tvářích, tak je učitel náš. Zároveň vnímám zpětné vazby studentů v průběhu semestru. Nyní je tým složen z opravdu skvělých lidí, se kterými je radost pracovat.

 

Máš i kurzy pro mladší a snažíš se právě tyto hodiny rozšířit. Baví Tě práce s dětmi?

Když říkáš děti, myslíš asi naše nejmladší žáky. Nechci, aby to znělo jako fráze, ale děti jsou fakt neuvěřitelní umělci, nemají v sobě jakékoli zábrany, jsou osobití a obrazy chrlí jeden za druhým.  Ani bych tomu neříkala práce, když učíte děti. Nemáte jinou šanci, než se do toho pustit plným srdcem a nechat se vést konkrétním okamžikem.

 

Plánuješ nějakou spolupráci se školami? Většinu dětí baví kreslení.

Ano, máme toho naplánováno kupu. Pokud bych měla vybrat něco na ochutnávku a co by mohlo čtenáře asi nyní nejvíce zajímat, je plánovaná výtvarná soutěž nejen pro naše studenty. Ale nechci dopředu prozrazovat, až bude správný čas, objeví se vše v našich aktualitách.

 

A naopak ty dospělí mají zájem spíše o figurální kresbu. Co si myslíš, že je na tom láká?

Figurální kresba je specifický úkol malířství, je to jedna z nejstarších dochovaných tvůrčích činností lidí vůbec. Zobrazování lidského těla je opět určitým sebepoznáváním, při kresbě aktu se nejedná jen o zručnou kresbu, či zachycení správných proporcí lidského těla. Pro mě je člověk při figurální kresbě postaven před úkol vyrovnání se s nahotou, pochopení krásy člověka jako takového.

 

Když se lidé objeví poprvé na figurální kresbě, je na nich vidět stud?

Nooo, myslím, že moc ne, možná trošku, pokud někdo přijde na úplně první hodinu figurální kresby... Ono hodně udělá atmosféra ateliéru. Jsme jako diváci zvyklí na to, že v malířském ateliéru leží na pohovce modelka a malíř ji kreslí. Známe to z obrazů, známe to z filmů. Situace je poměrně obvyklá a my se v této konstelaci začneme u stojanu automaticky chovat jako malíři, na stud není čas.  Kdybychom potkali nahou dívku v tramvaji, asi by bylo studu více… Ale vždy záleží na konkrétním člověku, který přijde kreslit.

 

Některé by třeba zajímalo, co plánuješ za novinky do dalších měsíců pro své současné, či budoucí klienty?

Uffff… novinek máme více, nechtěla bych ale o úplně všech mluvit, abych je neprozradila moc brzy… Ale přeci jen o některých se zmíním. Do budoucna plánujeme rozšířit nabídku kurzů pro děti, novinkou u nás budou časně odpolední kurzy určené přímo pro rodiče s dětmi. V dubnu se budeme stěhovat do většího ateliéru a tam už na děti čeká celá místnost určená pouze jim a jejich barevnému zlobení. Stále se snažíme rozšiřovat nabídku kurzů a workshopů, kdybych si měla vybrat, tak se osobně  moc těším na jednodenní Kurz olejomalby. Kurz kaligrafie pro začátečníky, kterého se sama zúčastním jako student, je pro mě zatím velkým tajemstvím a moc se na něj těším, podařilo se mi získat vzácného lektora, tak věřím, že to bude příjemné zpestření mé vlastní tvorby. To, že jsme otevřeli nové termíny Figurální kresby, asi většina čtenářů již ví z našich webových stránek. V současné době jsem v jednání s několika prostory a galeriemi, kde budeme vystavovat práce našich studentů.

Chystáme se natáčet reportáž z ateliéru a mnoho dalšího… Důležitým krokem pro nás bude stěhování žižkovského ateliéru do většího prostoru. Stěhujeme se vlastně jen o dům vedle a nyní tento prostor spolu s dalšími architekty připravuji. Slibuji si od toho vznik „kontinuálního“ kreslícího prostoru, kde najdou své místo úplně nejmenší žáci v malé kreslírně, budeme mít větší prostor pro kresbu na stojanech, vznikne počítačová učebna a grafická dílna… V současné době mám hlavu plnou nápadů, skicujeme a vymýšlíme, jak to v ateliéru udělat co nejlépe, doufám, že to všechno klapne…

 

Mockrát děkuji za rozhovor a hodně štěstí v Tvé další práci.

Děkuji za rozhovor a doufám, že se se čtenáři někdy potkáme u nás v atelieru...


malování, kreslení, malba, kresba, automatická kresba, výtvarný ateliér