Srdečně Vás zveme na akci 12 inside, která proběhne ve středu 25. 7. v The 30 Gallery. Prostor galerie a jejího okolí zaplní díla a projekty dvanácti mladých umělců z USA pod vedením Veroniky Bromové, Richarda Willenbrinka a Igora Korpaczewski. Můžete se těšit na rozmanitou přehlídku uměleckých projektů umělců studujících na univerzitě the School of the Art Institute of Chicago.

12 inside
 

Umělci: Joan Box | Connor Reed Creagan | Carolina Fernandez | Elena Tejada-Herrera | Eunhae Ko | Julia Rothblatt | Marla Sanvick | Ro Silberman | Ana Treffinger | Preston Wollner | Stephanie Yang | Lihan Zhang

 

Ve středu 25. 7. proběhne v  The 30 Gallery akce s názvem 12 inside. Prostor galerie a jejího okolí zaplní díla a projekty dvanácti mladých umělců z USA pod vedením Veroniky Bromové, Richarda Willenbrinka a Igora Korpaczewski. Můžete se těšit na rozmanitou přehlídku uměleckých projektů amerických umělců studujících na univerzitě the School of the Art Institute of Chicago.

12 inside je happeningová akce (jednorázová vernisáž) zahrnující díla dvanácti umělců/studentů patřících do mladé generace amerického umění. Studenti byli do Prahy pozváni Akademií výtvarných umění a představí zejména nové projekty, které vytvořili v ateliéru AVU během svého pobytu v Praze. Kromě prezentace vytvořených prací je 12 inside i „rozlučkovou“ závěrečnou akcí, jelikož se koná pár dní před odjezdem studentů zpět do Chicaga.

 

Ve svých projektech reflektují nově nabité zkušenosti z Prahy, která je naprosto odlišná od Chicaga, kde většina z nich žije. Mladí umělci pracují s nejrůznějšími technikami, od klasické malby a kresby po nová média či performance. Důraz je kladen na interakci mezi umělcem, dílem a návštěvníkem, který si z akce (kromě skvělého zážitku) může přinést např. i vlastní portrét nakreslený jedním z participujících umělců.

Interaktivní projekt si připravil Connor Reed Creagan. Instalace je složená z křesel a portrétů známých celebrit umístěná na verandě galerie. Performancí bude interakce umělce s návštěvníky vernisáže, kteří budou vyzýváni k posezení a nechání si namalovat bezplatný portrét umělcovou nedominantní pravou rukou. Connor si tak na sebe bere nelehký úkol – pokus o nakreslení co nejpřesnějšího portrétu rukou, kterou ke kresbě nikdy v minulosti nepoužíval z důvodu lehčího hendikepu. Tato performance se tak stane ziskem pro návštěvníka, ale i pro umělce v dříve nevyzkoušené praxi.

 

Další zajímavou performance, tentokrát bez přímého oslovení návštěvníků, předvede mladá umělkyně Joan Box. Fascinace proudem větru ji dovedla k myšlence personifikace s ventilátorem. V interiéru galerie bude nehybně stát, předstírat a ztělesňovat tento rotační stroj, který bude fyzicky umístěn v druhé místnosti galerie. Vlastním tělem se tak pokusí o co nejpřesnější imitaci ventilátoru, což Joan i návštěvníkům přinese netradiční zážitek.

Vcítění se do „něčeho/někoho jiného“ se věnuje i Ana Treffinger. Výstupem však není performance, ale video zachycující záběry tváří dvou mladých žen, které si jsou velmi podobné. První video zobrazuje modelku, její gesta a grimasy. Druhé video zobrazuje ve stejné časové periodě umělkyni, která se modelku snaží věrně napodobit. Anin projekt poukazuje na svět modelingu a herectví, kterým je fascinovaná. Tématu se věnuje již delší dobu.

 

Do okruhu módy spadá i projekt Marly Sanvick. Svůj „nositelný“ objekt vlastnoručně sešila a umístí jej do prostoru galerie se záznamem video-performance. Objekt je v lidském měřítku a částečně nositelný. Marla však svému objektu přikládá zcela jiný význam – poukazuje skrze něj na zmeškané chvíle intimity.

Intimitě v jiném kontextu a zejména nahotě se věnuje Elena Tejada-Herrera, pro kterou bylo inspirativním okamžikem seznámení s Veronikou Bromovou. Již v minulosti se Elena zabývala tématem nahoty a body artu s prvky feministického umění. Svým dílem nechce šokovat ani pohoršovat, jde ji především o jakousi hru a konfrontaci nahého těla s jinými předměty a barvami. Dalším bodem Elenina zájmu je Glamour, fotografický žánr zachycující krásu, půvab a přitažlivost ženského těla, na který ve své práci odkazuje z jiného, až grotesního úhlu pohledu. Téma grotesky obsahuje i Elenino video, které natočila v Praze. Tentokrát si nebude pohrávat s vlastní nahotou, ale ztělesňuje v něm „dominantní ženu“ ovládající nahého muže, který „performuje“ komické pohyby a gesta v euforické hře s barevnými nafukovacími lehátky. Elenino dílo, s mírně feministickým podtextem, je plné barev a plasticity. Hraje si v něm s tvárností lidského těla a jeho deformací, ale také zesměšňuje roli společenského postavení.

 

Vliv výrazné české umělkyně Veroniky Bromové lze spatřit i v díle Julie Rothblatt. Omotaná ruka stuhou, která paži deformuje a vytváří na ní spirálovitou strukturu, silně připomíná „Zemzoo“ od Veroniky Bromové z roku 1999. Ztvárnění je podobné, koncept však jiný. Julia se zabývá tématikou náboženství, jeho transcendencí a ortodoxií, na které spolupracuje s Carolinou Fernandez Del Dago. Poukazuje na důsledky židovského a katolického náboženství v historickém kontextu. Odkazuje na židovské události, ke kterým došlo v Praze, a současně přehodnocuje svou vlastní víru.

Zvuková instalace od Caroliny Fernandez Del Dago souvisí s prostorem galerie a vytváří tak site specific dílo. Falešná ventilace přidělaná na imitaci zdi vypouští kompilaci nejrůznějších zvuků evokující scény z filmu. Carolinin záměr je vtáhnout diváka do dějiště a vyvolat v něm stav zmatení, jako druh určitého zážitku. Interaktivní a zároveň site specific projekt tak zapojuje návštěvníky do děje a přináší jim zkušenost z osobně prožité „události“.

 

Expresivní postoj k dílu má Preston Wollner, umělec zabývající se modifikací a deformací forem a jejích pohybů. Prestonova díla reflektují pocity úzkosti z dospělosti, odpovědnosti a přijmutí vlastní hmotné existence. V díle se zaměřuje na vlastní paži, kterou se snaží zachytit v co nejvěrnějším ztvárnění z fyzického i psychicky odrážejícího se hlediska.

Malbě věnující se Lihan Zhang s obrazem „Red Tie“ upozorňuje na děti ze základní školy v komunistické Číně, kde každý student musí mít uniformu s rudým šátkem. Šátek je v barvách národní vlajky a reprezentuje čest a pýchu. Student si šátek zaslouží pouze v případě, že dostane určitou kvalifikaci poukazující na jeho silný zájem ke studiu a „poslušnosti“.

 

Sérii drobných obrazů Stephanie Yang namalovala z důvodu vyvolání pocitu domova a důvěry. Důležitým aspektem je rovněž meditativní účinek maleb a vyrovnání se s distancí rodné krajiny. Obrazy tak evokují uměle vytvořený „únik“ do vlastního fantazijního kraje.

Moment svého bytí a souznění s ostatními ztvárňuje pomocí malby Eunhae Ko. Tentokrát se pro Eunhae stal inspirativní Karlův most, respektive záběr z Karlova mostu, který si pomocí tužky a papíru na procházce po Praze zaznamenala a v ateliéru na plátno přemalovala.

Nespokojená se svou vlastní prací Ro Silberman nakreslila zátiší se střevícem, panenkou, rtěnkou a popelníkem. Věci nalezené či přivezené poskládala na vlastním stole a kresbou zdokumentovala.

Témata i techniky participujících umělců jsou různorodé, pod vedením kvalifikovaných lektorů neustále zdokonalované. Díky mezinárodní spolupráci univerzit si umělci mohou rozšiřovat obzory, získávat nové zkušenosti, seznamovat se s dalšími zahraničními studenty i lektory a nacházet tak nové inspirativní zdroje, které jim pomohou v jejich budoucí umělecké kariéře.