Pozvánka na výstavu: Theatre Mundi

15.09.2011 10:16

Theatre Mundi   

Téma výstavy vyjadřuje metaforické zobrazení světa jakožto velkého divadla, na jehož scéně podáváme svědectví o naší době. Život je hra, člověk je hercem - tragikomickým hrdinou, reflektujícím své okolí. Jako zrcadlo - spekulum, ale netvoří jeho věrnou kopií, je něčím, co předchází, co jen v obraznosti se naplňuje příběhem. Skutečnost světa není uchopitelná, pouze její reflexe má hodnotu originálu.

V dílech 12 českých umělců je vybudována hráz klidného stavu ducha vůči zmatkům světa.

Petr Malina, toulající se z místa na místo, hledá co ho zaujme, aniž svým objevům přisoudí hlubší význam. Jeho figury se pohybují převážně v prostředí města, ocitají se v situacích, namalovaných jako momentka. Jejich konání si musíme domýšlet. Podobný přístup zaujímá Pavel Matela, jehož fotografická setkání neznámých osob na ulicích jsou uměle konstruovaná. Osoby se vzájemně neznají, míjejí se náhodně na společně cestě v různých směrech. Jsou zapojeny opticky do vztahů, které neprožívají. Anna Neborová se zabývá situační tvorbou městských krajin, zdůrazňuje jejich banalitu, každodennost. Její parky, dlažba, mosty, kavárny jsou malovány v matných barvách, živá zeleň vůči městské šedi vytváří významový kontrast. Barva tu slouží jen k vyjádření osobních pocitů a vztahů.

Jana Bernartová vyznačuje v konturách a na barevných plochách Petriho misek místa, jež náleží kolektivní paměti městských obyvatel. Její kompozice jsou jemnou ironizací společenského vkusu, půvabné v mnoha proměnlivých, hmatem ověřitelných variantách. Michal Novotný (MICL) maluje rovněž setkání, nejen lidí, ale i zvířat, tak jako jeho obrazy kříží často městské a rustikální motivy. Jeho svět je vyjádřením nejasné touhy a snění o světě jiném a lepším. Podobně Petra Valentová upozorňuje spojením neonu a porcelánových sošek „svatých krav“ na ideál dobra a krásy v jiné kultuře, kde k setkání lidí a zvířat dochází i na městských ulicích. Tvar zvířat je idealizovaný, povrch hladký a lesklý. Figurální sousoší Michala Gabriela má rovněž víceméně abstrahovanou podobu. Vzbuzuje svou přírodní povrchovou úpravou asociace o vztazích lidí a zvířat k určitým místům. I sošky Eriky Bornové, modelované z plastových materiálů a zakryté barvou, upozorňují na postoje a chování různých lidských typů, v různých situacích. V sérii velkoformátových portrétů je malba Jitky Mikulicové ironizací typizovaných forem portrétu a pózujících figur, její pojetí prochází dekompozicí konvenčních klišé a tvorbou nových významových konfigurací. Portréty Jiřího Votruby zase mají svůj základ v humorně pojaté pop kultuře, typizující jak slavné, tak i neznámé osobnosti, jež díky jednotnému stylu tvoří ucelenou představu o podobě naší společnosti. Stejně tak obrazy Tomáše Smetany, provedené precizní kresbou mikrotužkou, vytvářejí z osobního světa neosobní figurální panoptikum. Konečně malby Ivany Štanclové, se základem v mistrovsky provedené kresbě, vyjadřují portréty jejích blízkých, s pointou černého humoru, a s vtipným ženským přístupem.

 

Figurálně zaměřená výstava je panoptikální ukázkou našeho současného pojetí divadla světa.


malování, kreslení, malba, kresba, automatická kresba, výtvarný ateliér