Plátna pro velké černé oči - Galerie kritiků zve na výstavu
Dobrý den, zasíláme Vám ukázky pozoruhodných děl malířky Míly Doleželové (in memoriam) od počátku 60. let do poloviny 80. let, kterou lze považovat za genderový objev v dějinách naší moderní malby. Vyrůstala v chudinské čtvrti Prostějova mezi cikány a malovala od dětství. Vytvořila celkem 1800 obrazů, z nichž minimálně 600 je svázáno s romskou tematikou a jsou inspirované mimo jiné verši španělského básníka a dramatika Federica Garcii Lorcy (Cikánské romance). Obrazy nezapřou také vliv mexických murálních maleb (Diego Rivera či David Alfaro Siquieros), s nimiž byly koncem 60. let spojovány a vystavovány. Jsou zastoupeny v mnoha zahraničních sbírkách. Vynikají živou barevností a výraznými konturami figurálních portrétů cikánů na velkých plochách, působících exoticky a velmi aktuálně ve spojení s ornamentální kresbou.
Výstava Plátna pro velké černé oči. Cikáni v díle Míly Doleželové ze zápůjčky brněnského Muzea romské kultury potrvá v Galerii kritiků do 26. 6. 2012. Těšíme se na Vaši návštěvu.
Galerie kritiků, Palác Adria v Praze
.jpg)
TZ –Plátna pro velké černé oči - Cikáni v díle Míly Doleželové
(Galerie kritiků, 31. 5. – 26. 6. 2012, zápůjčka obrazů ze sbírky Muzea romské kultury, Brno)
Pořadatelé: Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků, Slovo 21 a Studio production Saga, ve spolupráci s Muzeem romské kulturyTouto výstavou představuje Muzeum romské kultury poprvé svou sbírku maleb s romskou tematikou Míly Doleželové in memoriam, kterou shromáždilo za dvacet
(zkráceno z úvodu katalogu autorky výstavy, PhDr. Jany Horváthové)
let svého trvání. Muzeum samo není galerií výtvarného umění, je orientováno historicko-etnologicky, usiluje však o ucelenou prezentaci dějin a kultury Romů.
Z tohoto hlediska se také věnuje výkladu a sdělení cyklu obrazů malířky, nazvaného Cikáni, vytvářeného od konce 50. let do poloviny 80. let.
Malířka si cikány zamilovala už v době svého dětství, poznamenaného hmotným nedostatkem, kdy děti cikánské a děti chudiny byly jejími společníky při hrách a dobrodružstvích v prostějovských ulicích. Společně s nimi prožívala drobné nespravedlnosti a konflikty s maloměšťáctvím. „U kořene je zloba, nesmiřitelná nenávist za toto období mého zkorodovaného dětství, zůstává stupidita a šerednost
‚bílých‘ měšťáků z mého města vůči cikánům a žebrákům z předměstí, kteří byli
mým útočištěm. Rozhodla jsem se ukázat jejich hloupost, těch, kteří ještě dnes
ve světě procházejí jako nevidomí před krásou lidí barev.“
Malířka, narozená v roce 1922 v Prostějově, zemřela osamělá předposlední den
roku 1993. Ve svém domě v Telči po sobě zanechala asi 360 obrazů, i když celkem vytvořila asi 1800 obrazů. Z nich minimálně 600 je prvoplánově spjato s romskou tematikou. Obrazy nejsou vesměs datované ani signované, „možná proto, že v
historii lidské společnosti bylo vykonáno již bezpočet ušlechtilých činů, aniž by se na
ně mohli jmenovití lidé podepsat. A přece nezůstaly zapomenuty“. Jeden z mála signovaných obrazů ilustruje počátek vzájemných dobrých vztahů autorky
s Muzeem romské kultury, stejně jako její vřelý vztah Romům, v jejichž vlastnictví
se ještě dnes řada obrazů nachází. Autorka hodlala převážnou část své obrazové pozůstalosti s náměty Romů odkázat Muzeu romské kultury, avšak v době jejího úmrtí nebylo muzeum dobudováno. Necelých šest týdnů před svým úmrtím tedy
překvapivě odkázala své výtvarné dílo i dílo svého manžela malíře České dominikánské provincii (řád dominikánů), od nichž byly některé její obrazy
později odkoupeny s pomocí Moravského zemského muzea.
Specifické antropologické rysy cikánů posloužily malířce v hledání ideálu krásy
a prototypu Člověka, jako symbolu lidí bez rozdílu etnik a ras, kteří se pídí za
Pravdou a jdou důsledně za Láskou. V poslední fázi její tvorby se stávají dokonce předobrazem křesťanského světce, postav ze Starého a Nového zákona Bible.
Zaujetí pro jejich fenomén činí obrazy z jejich života monumentálními a ve výtvarném vyjádření mimořádně sugestivními.

