Mladý ruský umělec Radya Timofey vytvořil úžasné velkoformátové portréty válečných hrdinů, které vytváří pomocí ohně - na předem upravená plátna hází zapálené Molotovovy koktejly. Sérii obrazů umělec pojmenoval Věčný oheň a byla vystavena na válečné nemocnici v ruském Yekaterinburgu. 

     Die Brücke byla pozoruhodná umělecká skupina, která vznikla v Drážďanech v roce 1905, byla tvořena mladými umělci kteří byli inspirováni autentickým uměním dětí a přírodních národů a tyto prvky se do jejich tvorby velmi promítli. Umění této skupiny stojí u zrodu expresionismu a jejími členy byli Ernst Kirchner, Fritz Bleyl, Erich Heckel, Emil Nolde, Otto Mueller, Max pechstein a další malíři. Umělecká skupina se rozpadla v roce 1913 a zanechala za sebou vliv na fauvismus a další směry. 

V dnešním článku bych se ráda trochu věnovala značně rozmanitému a obecně snad nejvíce rozporuplnému proudu umění – abstrakci. O tomto druhu umění bychom mohli říci, že je hůře uchopitelné, či pochopitelné, než je např. tradiční realistická malba, a obecně jsou názory na něj silně individuální a to nejen v laické rovině.

Ve výtvarném umění od Jana Beleka se dočteme, že abstrakční umění je myšlenkově i společensky těsně spjato nejen s citovou a obrazovou sférou lidského individua, ale též s vědními obory optiky, fyziky, psychologie a dalších oborů, zabývajících se především výzkumem světla a barev a schopnostmi člověka tyto vjemy chápat.

Osobně si na tomto uměleckém směru cením nejvíce toho, jak dovede pobavit svou absurditou a zároveň člověka dovede přes fantazii k zamyšlení, dumání a někdy i hloubání nad svým obsahem i sdělením.

Tímto vším se Vás dnes pokusím provést společně s malířkou a scénickou výtvarnicí, jejíž práce jste měli možnost vidět např. na výstavě v Palácové zahradě pod Pražským hradem, v Galerii Nusle, V Mariánských lázních atd.
Jedná se o značně komplikovanou ženu, která nejenže byla schopna sama vychovávat svého malého syna při studiích na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a dále pak na Akademii múzických umění, ale současně byla schopná se protlouct obtížnou dobou 60 – 70 let, kdy získávala zkušenosti v praxi. Vlastně i to, že zde o ní dnes píši, by nebylo možné bez jejího přispění – jedná se totiž o mou babičku Janu Štanclovou.

Na jejích výstavách jste doposud měli možnost vidět především sbírky krajin a květin, prostřednictvím kterých se zamýšlí nad koloběhem roku, reaguje na jeho proměny, a tím současně navozuje podobenství s během života lidí. Nejraději však, kromě kochání se jejími melancholicky údernými zimními krajinami, nahlížím do její třinácté komnaty plné abstrakcí s barvitou a velmi pohnutou historií, jež byly prozatím světu utajeny. Tyto obrazy byly jako lék na bolest komplikovaného vztahu.

Těžko zde popisovat celou scenérii více než 20 obrazů, ráda bych Vám však přiblížila alespoň některé z nich. Vybrala jsem Vám obrazy Hořící bodlák, Cesta za světlem, Vítr a mírně kontroverzní Strážce pokladů, který mnoho lidí nutí jej sledovat na výšku, kdy evokuje abstraktní krajinu, zatímco na šířku má o něco více skrytou symboliku tváře a tajemna.

V závěru tohoto pojednání bych se Vámi chtěla rozloučit malou kuriozitou, v podobě bílého laboratorního potkana, který se nevědomky vloudil do malby s názvem Ptáci a který je mou babičkou, i přes má četná upozornění, nadále ignorován… Takže co dělat když se Vám do abstrakce vloudí potkan? Odpověď je jednoduchá: zatloukat, zatloukat, zatloukat!

Všechny Vás zdraví
Veronika

        Dnes se podíváme do japonska, kde se v roce 1905 narodil Jiro Yoshihara, který, ač neměl vzdělání v malbě, dosáhl až na vrchol v oblasti abstraktní exprese. Inspirval mnohé světové umělce pozdější doby, mezi ty nejslavnější patřil například Jackson Pollock. V padesátých letech spoluzaložil uměleckou společnost Gotai, ve které byly zastoupeni japonští avangartdní umělci tehdejší doby. Své umění posunul do ablasti konceptuální tvorby, kdy propojoval malbu s divadlem a multimédii. 

    Dnes se zaměříme na americkou malířku Alyssu Monks. Narodila se v roce 1977 a už od dětství se věnovala olejomalbě, i přes svůj mladý věk má za sebou zkušenosti s výukou umění na New York Academy of Art, Montclair State University a dalších špičkových univerzitách. Věnuje se především hyperrealismu který dovedla k naprosté dokonalosti. V dnešním příspěvku Vám přinášíme výběr jejich obrazů s tématikou ženské krásy. 

    Futurismus - umělecký směr který vyznává odmítání historie a tradic vnesl revoluci do evropského uměleckého smýšlení počátku 20. století a svým manifestem se vymezil vůči tehdejšímu pojetí světa a jeho vliv byl výrazně patrný v literatuře, architektuře, poezii, sochařství a malbě. Dnes se zaměříme právě na futuristickou malbu první poloviny 20. století. Futuristé ve svých obrazech zachycují předměty a figury v pohybu. Obrazy které Vám dnes představujeme pocházejí od Italských autorů kteří patří mezi nejlepší ve svém oboru - Umberto Boccioni, Giacomo Balla, Carlo Carra, Gino Severini. 

Není třeba mít obavy z modelování umělých světů. Při troše fantazie můžeme vytváření umělých světů, obrázků, úpravu fotek přirovnat k sestavování dílků stavebnice LEGO. Každý tvůrce grafiky totiž postupuje přibližně stejným způsobem a i poměrně složité výrobky sestavuje z jednodušších částí. Není proto těžké jej napodobit.

Důležité je mít jasnou představu čeho chceme dosáhnout. Všechny počítače pracují stejně a nekladou se zde meze talentu, ale představivosti.
Po krátké době strávené s počítačem a programem na kreslení se naučíte nakreslit si i vlastní stavebnici, vytvořit si vlastní systém a ten pak sestavovat nekonečna „stokrát jinak“.

Jistě jste si již chtěli sami upravit fotografie z dovolené, vytvořit upoutávací plakát pro vaši kapelu, profesionální grafický design, či jen upravit některý z obrázků dle vašeho vkusu. Pokud jste se o něco takového pokoušeli například v malování jistě mi dáte za pravdu, že je to práce nevděčná, zdlouhavá a bez tíženého úspěchu. Napovíme vám jak pracovat s programem o mnoho kategorii dokonalejším. Dovíte se, vše co potřebujete. Aby to co vytvoříte vypadalo profesionálně.
Naučíte se použít pestrou škálu nástrojů a možností jak vytvořit nebo upravit daný objekt.
Hlavní výhodou moderních úprav je množství užitečných nástrojů a rozdělení jednotlivých grafických prvků do vrstev, v nichž se dají upravovat jako samostatné dílky stavebnice.

Není co ztratit, učením lze jen získat. V několika bodech se dozvíte zda je tomu tak a co můžete získat…

*kvalita obrázků
*prezentace dat
*grafická úprava a přehlednost
*vzorec, funkce, interakce multimédií
*logická stavba práce, provázanost textu s obrázky, tabulkami apod.
*aktivita a iniciativa
*samostatnost, invence
*schopnost zorganiznvat si práci ke splnění časového rozvrhu
*vylepšit množství vykonané praktické práce, zručnost, pečlivost
*schopnost aplikovat studiem získané poznatky
*využití odborné literatury vztahující se k softwaru i schopnost navrhnout experimentální postupy k řešení práce
*zvládnutí experimentálních metod, softwarových aplikací apod.
*schopnost utřídit, zhodnotit a systematicky zpracovat získané výsledky
*schopnost vyvodit závěry

Zhruba před měsícem jsem se rozhodla navštívit výstavu klauzurních prací na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V jednom z oddělení, které mě nakonec zaujalo nejvíce, byly právě ilustrace.

Zejména mě zde oslovila poněkud netradičně pojatá cestopisná kniha od Petry Josefíny Stibitzové, která zde studuje čtvrtým rokem v ateliéru Ilustrace a grafiky pod vedením Mgr.A. Juraje Horvátha a asistentky Mgr.A. Míši Kukovičové. Její kniha se jmenuje Praha – Berlín – Amsterdam a já si myslím, že tento cestopisný deníček ocení nejen ti, kteří si musejí při svých cestách, stejně tak jako já, brát v dopravních prostředcích Kinedryl.

Na místě jsem se tedy rozhodla, že by se tato knížečka dobře vyjímala v mé sbírce divností a kuriozit, avšak asi víte, jak to dopadá, když jdete někam s přesvědčením, že si zde nic nekoupíte a pro jistotu si tedy nevezmete hotovost…

Nicméně štěstěna stála při mně a já potkala autorku přímo na místě. Hned jsem si na ní vzala kontakt a zamluvila si jeden výtisk.
Při další příležitosti jsem si došla knihu vyzvednout, tentokráte již s příslušným malým obnosem finanční hotovosti a těšila se na dobrodružství. Doma jsem měla možnost si knihu v klidu prohlédnout a prožila jsem si opravdu příjemnou cestu takřka beze slov. Vůbec by mě v tu chvíli nenapadlo, že tyto ilustrace jsou vytvořeny někým, kdo si tuto cestu v pravém smyslu slova neprožil.
Jak jsem totiž posléze od autorky zjistila, že tento deníčkový cestopis vznikl na základě „cesty prstem po mapě“ a to s využitím nejmenované mapové aplikace strejdy Googlu a fotografií autorky z dřívějších cest.

Kresba je provedena lavírovací technikou za použití fialového razítkového inkoustu společně s tuší a je doprovázena vcelku zajímavým ručně psaným příběhem.
Plány autorky do budoucna jsou prozatím jen ve velmi krátkém horizontu, vzhledem k faktu, že za týden odjíždí na studijní stáž do Berlína na Universität der Kunste do ateliéru ilustrace k prof. Henningu Wagenbrethovi, přičemž co vznikne dále, se prý ještě uvidí…

Všechny Vás zdraví

Verča

V dnešním pojednání bych se ráda věnovala dětské ilustraci, poměrně opomíjené formě umění, která však svým způsobem na společnost působí velmi výrazně a se kterou se setkal doslova každý z nás.

Knižní trh je nejen v poslední době zaplavován dětskými knihami s ilustracemi rozdílných kvalit uměleckých i technických. Zdaleka ne všechny z nich jsou stejně okouzlující jako např. Čapkova Dášenka, Ladův Kocour Mikeš, či snad Smetanův Rákosníček. Často se na náš trh dostane plno podprůměrných „komerčních“ knížek pro děti, u kterých jediné, čím se mohou pyšnit, je nálepka made in „big country“ a které by duševně zdravý rodič alespoň průměrné inteligence v zájmu vlastních ratolestí měl rituálně zakopat na dvorku jako výstrahu budoucím generacím…
Ale abych zcela neodbočila od tématu, ráda bych Vám dnes představila autorku, která upoutá jak svou tvorbou, tak schopností rozvíjet a probouzet dětskou fantazii a která velmi ráda experimentuje s řadou technik, i barev.

Její jméno je Kateřina Sechovcová, která vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze obor Scénografie a následně Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze nejprve v ateliéru Textilní tvorby později v ateliéru Ilustrace a grafiky u Mgr.A Juraje Horvátha. Tam také v roce 2010 studium ukončila.

V současné době si můžete prohlédnout část její tvorby na výstavě „Příběhy na dobrou noc i den“ která probíhá do konce března v Divadle Minor (http://www.minor.cz/ponorka-vystavy).

Zde se můžete pokochat například krásnou ilustrovanou knihou beze slov „Kouzelný polštář“. Tato kniha začala vznikat již na její stáži ve Francii v ateliéru ilustrace na École Superieure des Arts Décoratifs à Strasbourg a hlavní hrdinkou je zde červená kočička namalovaná na vzoru povlečení na polštáři, která přeskočí na maminčinu sukni a zažívá nejrůznější dobrodružství…

Pokud to ještě stihnete, doporučuji navštívit její výstavu, neboť krása a vtip její tvorby nejlépe vynikne právě ve chvíli, kdy se nachází přímo ve Vašich rukách a osobně moc doufám, že její knihy v knihkupectvích uvidíme již brzy a následně také na vlastním klíně při prohlížení s nejmladšími členy rodiny.

Všechny Vás zdraví, Verča

A po delší době se tu zjevuji s doporučením na další úžasný bodypainting, tentokrát od neworleanského rodáka Craiga Tracyho. Craig odstartoval svou profi kariéru zprvu prací airbrush umělce v obchodním centru, poté pro různé reklamní agentury. Myslím, že ukázka jeho práce níže je hojným důkazem, jak kreativní a dokonalá jeho tvorba je, proto rozhodně neváhejte a zavítejte na jeho oficiální webovky a prohlédněte si celou galerii bodypaintingu.

Kochejte se, Vaše Evička

Ronit Bigal fotografuje nahá těla pokrytá drobnými kaligrafickými texty v hebrejštině, často citáty z Bible. Pomocí fotoaparátu objevujeme s autorkou skrytá zákoutí těla, různé jeho textury, skrytý erotismus ...
Kaligrafický text na těle působí intimně a hypnoticky. Vznáší se a vlní a kopíruje stejně tak vlnící se křivky těla. Je zřetelný a zároveň neuchopitelný. Stejně tak jako zobrazené tělesné části. Výsledek je ohromující.
Dílo Ronit Bigal přináší vysoce estetický zážitek, ale i prostor pro otázky. Mohou se vztahovat  k těm nejdůvěrnějším aspektům našich osobních životů jako je vztah k tělesnosti, k víře. A což teprve vztah ke slovům, která vyslovujeme?
„Představte si svět, ve kterém se nám naše vyřčená slova objeví na kůži. Dáme si větší pozor na to co říkáme?“ – ptá se autorka Ronit Bigal

Michaela Kopřivová

Počátky

Lidé mají sny, ať si to přejí nebo ne. Sny mívají i zvířata: spící kočka občas trhne ušima a ocasem, psi kňučí, vrčí a sekají tlapkou, jako by zápasili. Představivost pracuje i v bdělém stavu, kočce se občas naježí chlupy, ačkoli zdánlivě jen hledí před sebe.
Nelišíme se od zvířat představivostí, tu mají zvířata také. Na rozdíl od nich si však dokážeme obsah svých představ navzájem sdělovat. Sdělení můžeme učinit slovem nebo obrazem.  Představivost (imaginace) znamená vytvářet obrazy (imago) v mysli.
Představy, jež se v nás tvoří, pozorováním například popraskané omítky, mraků,  doplňují  linie tam, kde chybějí a nám se zdá, že vidíme slona nebo postavu. Tyto představy v nás vyvolané, vypovídají o  naší povaze a osobnosti. Protože, každý člověk v jedné věci může najít jinou představu.

Proč kreslit?

Jedním z mnoha přístupů ke kresbě je používat ji jako nástroj k zaznamenávání svých myšlenek. Obvykle se jedná o skici a kresby, které jsou schopny na myšlenky okamžitě reagovat. Často jsou velmi spontánní a inspirativní, protože zachycují jednotlivé nenapodobitelné myšlenkové procesy. Takové procesy mohou být počátkem dalšího, komplexnějšího nápadu. Později, když své myšlenky v klidu „utřídíme“, se odráží ve finálních kresbách. Mnoho umělců tento způsob práce přijímá za vlastní, protože přípravné kresby zároveň dokumentují proces vzniku konečného díla. Stejně pracovali již Michelangelo, Rafael, da Vinci, Rembrandt.

celý článek

Tentokráte se pozastavíme u rumunského malíře nesoucího jméno Adrian Borda. Adrian se narodil roku 1978 a už od útlých 12 let se věnoval tvůrčí činnosti, kterou rozvíjel na umělecké střední škole v Targu-Mures, načež v dospělých letech přešel ke studiu na vysokou školu uměleckou, kde vystudoval malbu a design. Ve své umělecké tvorbě se cíleně zaměřuje na surrealismus, a buďte si jisti, že se jedná o úžasně zajímavá díla! Pokud Vás jeho obrazy v naší fotogalerii chytly za oko, neváhejte a navštivte jeho oficiální webové stránky a prozkoumejte si jeho rozsáhlé portfolium, včetně jeho fotografií!

Inspirujte se, Vaše Evička

Mateřská láska, jeden z nejkrásnějších pocitů vůbec. Pohled na obrazy a fotografie, které ji zachycují, nás dokáží vždy chytnout u srdce. O takový dojem se postarala i Melina Gerosa, pracovnice v National Geographic. Není tomu tak dávno, co vydala knihu „Mother’s Love“ – Mateřská láska, která obsahuje půvabné fotografie maminkovských zvířat a jejich ratolestí. Věřím, že se Vám ukázka některých z fotografií bude líbit!

Mějte se krásně, Vaše Evička

Food Antwork je vždycky velmi zábavný, a pokud je daný umělec mlsoun, můžeme počítat s tím, že nám jeho práce způsobí nepříjemné slinění! Nicméně, já se rozhodla, že pro Vás vyberu výtvory kreativce Dana Crety, který převážně pracuje se zdravou zeleninkou a ovocem, tudíž jeho sbírka sestává z vitaminového foťáku, fotbalového míče, značkové boty, ale vyštrachala jsem i hříšnost v podobě popcornové hlavy sající Coca – Colu.

Nemáte chuť si jít udělat taky nějakou umělecky vypadající sváču? Já docela i jo!
Jdu to zkusit! Vaše Evička